Nejvíc jsem se bála, když mi gangster při natáčení vyhrožoval, říká režisérka Nesvačilová
Měla jste během natáčení s bývalými gangstery strach?
Musím se přiznat, že pořád, celé ty čtyři roky, co dokument vznikal. Jen někdy byl ten strach menší a někdy větší. Nejvíc jsem se bála, když mi jeden z bývalých členů gangu, Samopalník, ve zprávě vyhrožoval. Bylo to už ke konci natáčení, asi tři měsíce před posledním záběrem a on mi najednou napsal, že v tom filmu vystupovat nechce. A že pokud ty záběry nezveřejním, budu mít jen díky němu klidný spánek.
Co jste udělala?
On se mi pak omluvil a řekl, že měl špatný den, ve filmu to celé zazní. Vím, že gangsteři mají svoje paranoie a že jsou i agresivní. Očividně jsem byla první na ráně, na kom si mohl vylít zlost. Tak jsem to prostě přijala, protože hrabat se v tom nemělo cenu, stejně bych se nedozvěděla víc než něco emocionálního.
Vznikaly i další podobné problémy?
Ty byly pořád, celou dobu jsem si říkala, jestli to vůbec dodělám. Často jsme se domluvili na natáčení a oni to zrušili nebo mi řekli, že něco nechtějí dělat. Třeba se Zelinářem Olím jsme točili chůzi přes tělocvičnu. Šel a pak mi najednou řekl: Já už to točit nebudu. Gangsteři to neříkají normálně jako my, ale těžce. A vám to stačí, protože my používáme slova jako prosím a zvyšujeme hlas, až když jsme opravdu naštvaní, oni ne. U něj stačilo, jen když se podíval.
Zjistila jste, proč nechtěl dál natáčet?
Ptala jsem se ho a on mi řekl, že s ním prý mluvím jako bachař z Valdic. Bylo to nakonec jenom celé o tom, že nemá rád příkazy. Já jsem ho prosila, zda by mohl jít zleva doprava, a to už mu vadilo. Vysvětlila jsem mu, že to respektuju, ale že když se dělá film, režisér je od toho, aby řekl, jak má respondent jít. A že ten záběr funguje zleva doprava a nevím, jak mu to mám jinak říct. Pokud si to teda může narežírovat sám, at´ to udělá. A on najednou, že je to v pohodě, a zopakoval, co jsem po něm chtěla. Tihle lidé z podsvětí za sebou mají složité příběhy a prostě fungují úplně jinak než my.
Například?
Já třeba pocit´uji velmi křehkou hranici mezi „naším“ světem a podsvětím. Podle mě se dá totiž poznat až v době, kdy ji překročíte, a záleží na vás, do jaké míry jste si ji ochotna připustit. Když to uděláte, najednou zjistíte, že vám z toho není dobře – a to je třeba rozdíl mezi mnou a gangstery. Já bych nebyla schopná tak dlouho žít s vědomím, že dělám trestné činy a někomu ubližuju. Samozřejmě jsem taky udělala špatné věci, jako malá jsem s kámoškama ukradla žvýkačku. Bylo to napínavé. Ale pak už to člověk neopakuje, protože má z toho strach a respekt. A hlavně mu z toho není dobře. To mně nebylo už v okamžiku, kdy jsem volala prvnímu gangsterovi, Samopalníkovi.
Jak to probíhalo?
Měla jsem předjednané, že mu můžu zavolat. Sama bych si na to asi netroufla, ale stáli za mnou vyšetřovatelé – Helena Kahnová, Tomáš Gregor a taky investigativní novinář Janek Kroupa. Kdyby něco, měla jsem se na koho obrátit. Při tom prvním telefonátu jsem šla z bytu volat ven, protože domov je na to moc osobní místo. Prostě jsem to tak cítila. A tak jsem stála na chodníku, aby mi připadalo, že jsem mezi lidmi. I takhle přes telefon. Ten úplně první hovor, kdy mi řekl, že natáčet bude, ale nechce, aby mu byl vidět obličej, jsem pak použila hned na začátku dokumentu. Když jsem ten telefon položila, bylo mi ze strachu až blbě. Ale pak jsem o tom začala racionálně přemýšlet a došla jsem k tomu, že nepřekračuju žádnou svou osobní hranici, protože jde jenom o pracovní vztah.
Proč jste tedy dokument točila, když vám z toho bylo zle?
Protože jsem věděla, že v tom je velký potenciál – popsat hranice podsvětí. Navíc mě vždycky fascinovalo, proč zrovna krimi příběhy jsou ty nejsledovanější. Tenhle je pro mě zajímavý archetyp, extrémní příklad toho, jak ukázat něco, s čím nesouhlasím. Kauza Berdychova gangu je ale pro film pouze modelová situace, protože takové trestné činy se dějí po celém světě. Můj dokument je obrázek toho, že být gangsterem a produkovat zlo nemá smysl. Ti chlapi nemají nic. Přišli o peníze, kvůli kterým to dělali, o rodiny, osobní vztahy, i o kus života, který museli strávit ve vězení. Jeden z nich, Kája z Chebu, je tam zase. Co to je za život, když víte, že jste udělal někomu takhle hrozné věci? Já jsem chtěla původně točit portrét Heleny Kahnové, která ten Berdychův gang odhalila, ale jak jsem se dostávala blíž a blíž do podsvětí, začala jsem cítit to téma. Vždycky mě zajímaly věci, co jsou pod povrchem, tedy i slabiny systému. Protože skrze ně se dá dobře popsat, kde se to má posílit.
Jaké slabiny máte na mysli?
Z toho filmu třeba vyznívá, že policie nefunguje tak dobře, jak by měla. I proto se snímek jmenuje Zákon Helena, protože podle mě o Heleně Kahnové je dokument nejvíc, i když tam vystupuje spousta dalších postav. Ona je důvod, proč ten film točím, gangsteři jsou tam díky ní. Oni ztělesňují to veliké zlo, se kterým pracovala. To ona byla ten férovej polda, který se na rozdíl od ostatních nenechal podplatit. Tu ženskou uznávají i gangsteři. A právě Helena to podle mě nejvíc schytala – za celý případ dostala odměnu deset tisíc. A hodnost majora, kterou jí následně vzali, protože se změnil zákon. Pro mě Helena ztělesňuje strašně moc věcí, zlomenou víru, odpuštění, které dala Berdychovi, i neuvěřitelný výkon.
Říkáte, že je snímek především o Kahnové, proč v něm tak velkou úlohu tedy hrajete vy?
Já jsem tohle vůbec nechtěla. Nechtěla jsem být ve filmu s lidmi z podsvětí. Bála jsem se toho. Ale Helena Kahnová nemohla říkat všechny věci, které byly potřeba, ona jako policistka prostě nemohla jít za gangsterem, kterého odhalila, a na něco se ho vyptávat. Gangsteři navíc fungovali tak, že reagovali na mě osobně a skrze mě, protože já nejsem ani policajt ani gangster. Samozřejmě by bylo lepší mít tam jenom je. Chtěla jsem třeba natočit, jak slaví Vánoce – jeden je smutný, jeden peče kapra, další je doma se ženou, která na něj čekala jedenáct let, až se vrátí z vězení. Ten film by byl pozorovací, ale oni to tak nechtěli, fungovali díky tomu dialogu. Měli pocit, že vysvětlují něco mě osobně. A pak taky – jsem herečka, být před kamerou je mi asi přirozené.
