Nejsem žádný vandal, říká o své tvorbě v přírodě sochař Proško
Co pro vás představovalo největší výzvu z vaší tvorby v přírodě?
Loňská návštěva Norska a zejména návštěva ledovce Svartisen, který v překladu znamená černý led. Byla to nejnebezpečnější a nejpomíjivější práce, co jsem v životě dělal. Do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, zda mám cestu na ledovec riskovat. Bylo těžké se na místo vůbec dostat. Nachází se tam dvacetimetrové kusy ledu pod náklonem. Ledovec v létě hodně tál a uvnitř něj tekly potoky. Když jsem na led začal malovat, barva se hned rozpíjela. Práce mi zanikala přímo pod rukama. Měl jsem půl hodiny na namalování a vyfocení ledovce. Za hodinu byla malba už nečitelná.
Z této cesty jste pořídil několik fotografických snímků ledovce, kde jsou zvýrazněné jeho kontury černou barvou. Čeho se snažíte konturováním objektů docílit?
Linii nebo konturu vnímám jako výchozí sochařský nástroj, skrze který můžu přetvářet vybraný objekt v sochu. To, co je nám známé, například kámen nebo kra se proměňuje na nově viděné. Interpretace původního objektu je potlačena a myšlení lidí zaměstnává nový útvar, který doposud nepoznali. Zejména když je nalezen náhodně a nečekaně. Svou práci nepodepisuji, takže ti, kteří náhodou narazí na mé výtvory, bývají hodně překvapení. Občas mi i někteří psali na sociálních sítích, kde sdílím výsledné fotografie z cest, že si pokládali vesmírné otázky typu: ,Odkud se to tu vzalo? Co to je?‘
Ke své práci využívá Proško ekologickou barvu, která se v přírodě časem rozloží. Zdroj: archiv Patrika Proška
Na cestách cítím svobodu.
Vracíte se na stejná místa v přírodě, kde jste už něco vytvořil?
Právě že ne. Na cestách to dělám tak, že něco vytvořím, vyfotím a hned odjíždím. Nikoho se neptám, jestli to můžu udělat, či ne. Nejsem ale žádný vandal, nechci ničit cizí majetek ani přírodu. Podle toho si také vybírám místa a objekty. Třeba v Norsku, při návštěvě severního mysu Nordkapp, kde jsem vytvořil asi třicetimetrovou malbu bílou barvou na skále, jsem se schovávat musel. Říkal jsem si, že by bylo špatné, kdyby mě policie nachytala a dala mi pokutu v rozsahu několika stovek, nebo dokonce tisíce eur. Měl jsem ale štěstí. Byl polární den, a tudíž jsem měl možnost za světla pracovat i přes noc. A když jsem ráno odcházel, už přicházeli turisté. Takže to pro ně bylo takové překvapení.
Nebylo by jednodušší si o povolení k práci na vámi vybraných objektech přeci jen zažádat?
Objekty si vybírám náhodně a při cestách na to nemám ani čas. Bylo by to příliš zdlouhavé zařizování a ve většině případů, jako například v Norsku, je to předem prohraný boj. V zemi, jako je tato, která si hodně potrpí na čistotu a ochranu životního prostředí, mi povolení nikdo nedá.
Není důvodem, proč byste nedostal povolení od příslušného úřadu právě barva, kterou konturujete objekty?
Používám speciální barvu, která je biologicky odbouratelná. Tudíž není nijak závadná. Časem se v přírodě rozloží nebo oprší. Používá se také na fotbalové hřiště či trávníky. K barvám mám i ekologický certifikát nezávadnosti, ale po kapsách ho s sebou nenosím. Popravdě řečeno na to zapomínám. Pár pokut jsem už sice dostal, ale v 99 procentech případů ho nepotřebuji. Jde hlavně o mé vědomí, že neničím svou seberealizací okolí. Co se týče prostorových realizací, jde jen o dočasné instalace. Například nafukovací míče, které jsem natřel načerno a fotil mezi stromy v lese, jsem odvezl. Nenechávám po sobě nepořádek.
Objekty pro svou tvorbu si umělec vybírá náhodně. Zdroj: archiv Patrika Proška
Sochařství je taková alchymie.
Co vás k tvorbě v přírodě přivedlo?
Toužil jsem najít svou vlastní hodnotu. Realita okolo mě nabízí nepřeberné množství podnětů k tvorbě. Probíhající děje, proměny v okolí a čase nebo i v umění, ale také chování lidí. To vše se pro mě stalo stimulem k tvoření. Tento způsob vyjádření ve veřejném prostoru je pro mě jakési odlehčení od oboru sochařství. Když už jsem měl volno od práce, tak bylo krátké a nebyly finance na seberealizaci. Ze začátku jsem tvořil v českých lesích. Poté jsem začal hodně cestovat do zahraničí. Stále se snažím objevovat nové způsoby vyjádření, proto své výtvory nikdy neopakuji.
