Na Půdě se výtvarníci vyřádí
Počátkem 90. let koupili rodiče Jana Štráfeldy veliký statek na okraji severočeského městečka Český Dub. Ve veliké hale vedle domu, kde dříve stály chlévy pro dobytek, se před rokem v prvním srpnovém týdnu poprvé usadil výtvarný festival Půda. Ten získal svůj název podle rozlehlých půdních prostor, které v tomto stavení jsou.
Hlavní inspirací pro vznik festivalu byli pro Honzu jeho přátelé, často studenti výtvarných škol, kteří ho nepřestávali překvapovat svými schopnostmi. Za veliké podpory rodičů Honza udělal z haly místo, kde mohou mladí umělci trávit několik prázdninových dnů a tvořit.
Důležitý je čas a prostor
Přitom jediným omezením v jejich tvorbě je prostor a čas, tedy vytvořit jakékoliv dílo v určených místech statku během jednoho týdne. To je samotná myšlenka festivalu.„Půda vlastně sdružuje neoficiální skupinu výtvarníků, která zde tvoří v určitém ohraničeném čase a prostoru a navzájem se ovlivňuje,“ vysvětluje Honza.
Oproti minulému ročníku se skupina umělců o něco rozrostla a obměnila se. Honza přiznává, že by ho větší popularita a návštěvnost festivalu v budoucnu jistě potěšila, ale ne za cenu toho, že by Půda ztratila úžasnou přátelskou atmosféru, kterou má dnes.
Společně se svou přítelkyní Evou Skýpalovou, rovněž studentkou VOŠP, vytvořili internetové stránky, na kterých si mohli zájemci předem prohlédnou festivalový program.
V průběhu celého týdne Půdu navštívilo několik desítek návštěvníků, kteří mohli sledovat jak jednotlivá díla postupně vznikají a nebo si třeba i zkusit sami něco vyrobit.
Loňský ani letošní ročník neměl nijak určené téma, a tak se umělci nechali inspirovat vlastními zážitky a dojmy nebo okolní krajinou, například horou Ještěd, na kterou je přímo od domu nádherný pohled.
Kromě umělecké dílny mohli „půdní“ návštěvníci sledovat během dne různé filmy a to nejen ty současné, ale také pro pamětníky. Například největší ohlas sklidila legendární komedie Někdo to rád horké.
Nejčastěji se kreslilo a malovalo
Nejčastější formou umění byla na Půdě doposud malba nebo kresba. Například Tereza Mléčková, bývalá studentka umělecko-průmyslové školy, vytvořila obrázkový deník mapující dění na letošním festivalu.
Nejen ten byl k vidění na slavnostní vernisáži, která se uskutečnila 24. srpna na Lodi Tajemství bratří Formanů. Představily se zde všechna díla, která umělci vytvořili během uplynulých dvou ročníků.
Do budoucna Honza zvažuje, že by dobu festivalu o něco prodloužil. Ovšem ne o moc, protože jak ukázaly uplynulé ročníky, i pro výtvarníky je deadline při práci velice důležitým faktorem.
Počátkem 90. let koupili rodiče Jana Štráfeldy veliký statek na okraji severočeského městečka Český Dub. Ve veliké hale vedle domu, kde dříve stály chlévy pro dobytek, se před rokem v prvním srpnovém týdnu poprvé usadil výtvarný festival Půda. Ten získal svůj název podle rozlehlých půdních prostor, které v tomto stavení jsou.
Hlavní inspirací pro vznik festivalu byli pro Honzu jeho přátelé, často studenti výtvarných škol, kteří ho nepřestávali překvapovat svými schopnostmi. Za veliké podpory rodičů Honza udělal z haly místo, kde mohou mladí umělci trávit několik prázdninových dnů a tvořit.
Důležitý je čas a prostor
Přitom jediným omezením v jejich tvorbě je prostor a čas, tedy vytvořit jakékoliv dílo v určených místech statku během jednoho týdne.
To je samotná myšlenka festivalu.„Půda vlastně sdružuje neoficiální skupinu výtvarníků, která zde tvoří v určitém ohraničeném čase a prostoru a navzájem se ovlivňuje,“ vysvětluje Honza.
Oproti minulému ročníku se skupina umělců o něco rozrostla a obměnila se. Honza přiznává, že by ho větší popularita a návštěvnost festivalu v budoucnu jistě potěšila, ale ne za cenu toho, že by Půda ztratila úžasnou přátelskou atmosféru, kterou má dnes.
Společně se svou přítelkyní Evou Skýpalovou, rovněž studentkou VOŠP, vytvořili internetové stránky, na kterých si mohli zájemci předem prohlédnou festivalový program.
V průběhu celého týdne Půdu navštívilo několik desítek návštěvníků, kteří mohli sledovat jak jednotlivá díla postupně vznikají a nebo si třeba i zkusit sami něco vyrobit.
Loňský ani letošní ročník neměl nijak určené téma, a tak se umělci nechali inspirovat vlastními zážitky a dojmy nebo okolní krajinou, například horou Ještěd, na kterou je přímo od domu nádherný pohled.
Kromě umělecké dílny mohli „půdní“ návštěvníci sledovat během dne různé filmy a to nejen ty současné, ale také pro pamětníky. Například největší ohlas sklidila legendární komedie Někdo to rád horké.
Nejčastěji se kreslilo a malovalo
Nejčastější formou umění byla na Půdě doposud malba nebo kresba. Například Tereza Mléčková, bývalá studentka umělecko-průmyslové školy, vytvořila obrázkový deník mapující dění na letošním festivalu.
Nejen ten byl k vidění na slavnostní vernisáži, která se uskutečnila 24. srpna na Lodi Tajemství bratří Formanů. Představily se zde všechna díla, která umělci vytvořili během uplynulých dvou ročníků.
Do budoucna Honza zvažuje, že by dobu festivalu o něco prodloužil. Ovšem ne o moc, protože jak ukázaly uplynulé ročníky, i pro výtvarníky je deadline při práci velice důležitým faktorem.