Modely vláčků a letadel už netáhnou. U dětí vedou počítače
Svůj první vláček měl Jiří Hlůžek (60) už v pěti letech. Modelování se začal věnovat ve dvanácti. „V mládí jsem přišel do obchodu, koupil si plánek, poté dřevo a podle návodu jsme pak s tátou tvořili model vlaku,“ vzpomíná Hlůžek. Dnes podle něj rodiče raději koupí hotovou hračku, nebo dítěti strčí do ruky telefon, protože nemají čas si s ním hrát.
Podle Karla Šlechty (50) modelování v dnešní době hodně přebíjí digitální svět. „Děti si raději něco tvoří na počítači ve virtuálním světě, než v reálu rukama,“ míní Šlechta. Upozorňuje ale, že pár dětí, které se modelování vlaků věnují, zná. „Jsou to ale většinou synové a dcerky nás modelářů, kteří jsou k tomu nějakým způsobem vedeni,“ říká Šlechta. Sami o sobě k tomu podle něj děti moc nepřijdou.
Fascinace vláčky
Najdou se ale i výjimky. Přímo na výstavě práci modelářů obdivuje desetiletý Matyáš Kučera. Jak prozrazuje, fascinuje jej už od malička vše, co jezdí po kolejích – vlaky, tramvaje i metro. „S tátou jsme začali modelovat vlaky společně před třemi lety,“ říká malý Matyáš. „Musím ale přiznat, že počítačové hry ho baví víc,“ prozrazuje na něj jeho otec Tomáš Kučera (45).
Modelování se tak věnují zejména ti, jimž zájem o vlaky vydržel až do dospělosti. „Nejmladšímu členovi našeho klubu železničních modelářů v Praze 7 je 45 let,“ vysvětluje Hlůžek s tím, že v 70. letech to byl koníček skoro každého kluka.
