Mladí znají spíše Formanovy hollywoodské snímky. Mají pro ně větší šmrnc než jeho československá tvorba
Potrhlý smích Amadea a Martiniho zvolání „Hovno!“ se mladým divákům ve spojitosti s režisérem Milošem Formanem vybaví nejčastěji. Jde o ikonické prvky z jeho nejslavnějších filmů Amadeus a Přelet nad kukaččím hnízdem, které Forman natočil ve Spojených státech amerických. Roku 1968 totiž po srpnové sovětské okupaci Československa emigroval do USA. Tam i 13. dubna 2018 zemřel. „Forman zobrazoval obyčejné věci neobyčejně. Vždy se mu podařilo zakomponovat do filmů humor a lidskost,“ popisuje kulturní redaktorka pro iRozhlas Kristina Roháčková (25) hlavní rysy, díky kterým je tvorba zesnulého režiséra jedinečná.
Forman se velmi rychle uchytil ve filmařském ráji – v Hollywoodu. V roce 1971 zaujal americké diváky komediálním dramatem Odcházím…. O čtyři roky později sklidil obrovský úspěch, když zrežíroval drama Přelet nad kukaččím hnízdem, adaptaci stejnojmenného bestselleru Kena Keseyho. Film získal pět Oscarů, jednu sošku i za režii. „Formanova americká tvorba se kloní k tématu svobody. Jeho hrdinové jsou převážně komplikované osobnosti, které na okolní svět nepůsobily zrovna sympaticky. Právě jako problémový rebel Randle z tohoto dramatu,“ popisuje Roháčková.
Srdcem stále Čech
Ani v USA Forman nezapomněl na své kořeny a do jedné ze scén filmu Přelet nad kukaččím hnízdě zahrnul památné české zvolání „Hovno!“, které pronesla jedna z postav zavřených v psychiatrickém zařízení. Šlo o malé mrknutí na českého diváka, zámořský pozdrav od rodáka z Čáslavi. A právě toto drama si mladší generace českých filmových nadšenců spojuje s Formanovým jménem nejčastěji. Někteří diváci, jako například studentka Michaela Šámalová (24), se k filmu dostali díky tomu, že v rámci studia na střední škole museli knihu přečíst. Zalíbila se ji natolik, že se rozhodla podívat se i na Formanův film. „Nejvíc mě zaujala scéna, ve které Randle, hraný Jackem Nicholsonem, jen přemýšlí. Není slyšet žádný vnitřní monolog, divák prostě sleduje zamyšlenou tvář postavy. Je to zajímavý moment, který je ve výrazném kontrastu s jinak živelným charakterem Randlea,“ vzpomíná.
Americkou tvorbu spojil Forman se svou domovinou i ve snímku Amadeus z roku 1984, založeném na divadelní hře Petera Schaffera. Natáčel ho totiž v Praze. Spolu s Přeletem nad kukaččím hnízdem patří i Amadeus mezi jeho nejoceňovanější filmy. Oceněn byl osmi Oscary, opět i za režii. „Jde o naprosto jedinečný film. Příběhově, výpravou i hereckými výkony je naprosto špičkový,“ popisuje svůj zážitek ze sledování filmu student Jaroslav Totušek (25). Šámalová vnímá snímek podobně silně. „Vím, že do svých filmů obsazoval mnohdy neznámé herce, kterým dával hodně prostoru hrát po svém. Díky tomu jsou snímky zajímavé a neotřelé,“ myslí si.
Neherci v hlavní roli
Velká důvěra v neherce byla jako červená nit vinoucí se celou Formanovou předemigrační tvorbou. Mezi ně patří například dělnice Milada Ježková nebo Josef Šebánek, který se mimo jiné živil jako automechanik či řidič autobusu. Oba si zahráli ve Formanových filmech Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967) a poté i v dalších snímcích jiných režérů. Šlo o lidi, kteří neměli zkušenosti s hraním, režiséra však zaujali třeba svým temperamentním chováním. Forman po nich mnohdy chtěl, aby nehráli podle scénáře, ale improvizovali. Vznikla tak naprosto jedinečná díla jako komediální drama Černý Petr (1963) nebo komedie Hoří má panenko. „Jsou to vlastně příběhy ,malých lidí‘. Nepopisují žádný velký příběh, ale životy obyčejných lidí. Mnohdy je navíc dokresluje výborný humor,“ popisuje Totušek.
Formanova československá tvorba tedy spíše zaznamenává průměrné lidské osudy. Právě to může být podle Totuška důvod, proč je pro jeho vrstevníky známějším hrdinou spíše živelný Amadeus než průměrný mladík Černý Petr. „Formanovy hollywoodské snímky totiž mají výraznější hlavní charaktery a propracovanější příběhy,“ zvažuje. Studentka Šámalová viděla film Hoří má panenko díky rodičům, se kterými se na snímek dívala. I přes to, že mladí diváci mohou vnímat Miloše Formana spíše jako tvůrce zahraničních děl, podle Roháčkové budoval most mezi americkým a českým publikem, jak nejlépe mohl.
