Mládí je nejlepší doba na experimentování, říká kreativec Bican
Olomoucký rodák Jan Bican měl vždy tak trochu uměleckou duši. Při výběru střední školy ho ale ovlivnila obava, že by se oborem neuživil. Rozhodl se tak pro ekonomické lyceum. Svou kreativní stránku však během studia neupozadil. V průběhu střední školy měl dokonce první výstavu. „Jedné učitelce se líbil můj obrázek, tak jsem jí ho při maturitě dal natisknutý na tričku,” popisuje Bican vznik konceptu značky thejbcollection, kterou vzápětí založil. „Nechci svá díla jen tak prodávat nebo darovat. Baví mě je v originální podobě přenášet na výrobky, které s určitou myšlenkou putují dál,” zdůrazňuje kreativec.
Za téměř šest let podnikání má za sebou například spolupráci s Pumou nebo secondhandem 1981. Ani jednu z kolaborací dopředu neplánoval. „Nemívám dlouhodobé cíle. Vždycky, když mě něco napadne, snažím se konat hned. Jedno odpoledne jsem si řekl, že by bylo fajn začít tvořit s nějakou větší značkou. Pár jsem jich obvolal a vyšla právě Puma,” líčí Bican. Svou osobitost zakládá právě na spontánnosti. „Naučil jsem se nad věcmi přehnaně nepřemýšlet. Přijde mi, že když se vším až příliš zaobírám, snáz se zacyklím,” vysvětluje.
Z introverta podcasterem
Podobně volnomyšlenkářsky vzniknul v roce 2020 i jeho podcast. Spousta volného času kvůli pandemii v mnohých probouzela touhu tvořit. Trendem, který pohltil i Jana Bicana, se stala audio forma sdílení. „Vnímal jsem najednou intenzivněji, kolik zajímavých lidí kolem sebe mám. Přišla mi škoda nedělat s nimi rozhovory,” popisuje mladý umělec, proč se rozhodl založit podcast My děti ze stanice 2020. Původně se chtěl zaměřovat pouze na zástupce kreativní scény, ale postupem času spektrum hostů rozšířil. „Stále více jsem se začal zajímat i o osobnosti z jiných sfér,” doplňuje.
Mluvit s lidmi pro něj ale nebylo vždy jednoduché. Jako dítě byl dost uzavřený. „V první třídě si mamku do školy pozvala třídní. Nepovažovala mě za normálního, protože jsem přestávky trávil sám, kreslením,” vzpomíná Bican. Ze své bubliny se ale postupem času začal dostávat. V současnosti už mu nedělá sebemenší problém vystupovat v živých podcastech nebo před kamerou v roli moderátora. „Dříve by to pro mě bylo nemyslitelné. Nervózní samozřejmě pořád jsem, ale s každou zkušeností cítím větší progres,” popisuje.
Zkušenosti nade vše
Čtyřiadvacetiletý Bican v profesním životě zastává řadu různých rolí. On sám je ale zaštit´uje pod jednu. „Nejvíce souzním s označením kreativec. To vystihuje téměř všechna odvětví, ve kterých se angažuji,” říká. Přiznává, že i on sám se občas cítí ztracený v tom, co dělá, stejně jako řada jeho vrstevníků: „Hledat se je přirozená součást vývoje. Některé mé pracovní zkušenosti byly výstřel do tmy. V současné době ale nemám žádné větší závazky, takže proč neexperimentovat.”
Po nepřijetí na Akademii výtvarných umění a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou strávil měsíc na Fakultě managementu a ekonomie ve Zlíně. Uvědomil si však, že nechce tři roky přetrpět s vědomím, že není št´astný. Přestěhoval se tedy do Berlína, kde chodil do jazykové školy, tvořil, setkával se s lidmi a utrácel doposud vydělané peníze. „Přemýšlel jsem, že o rok později nastoupím na módní design v Brně. Už se mi ale nechtělo vracet,” uvádí Bican. Vyměnil tak studium za zkušenosti, čehož dodnes nelituje. „Po vysoké stejně většina lidí neví, co se sebou. Já sice také nevěděl, ale vyzkoušel jsem si řadu věcí, které mi do života mnohé daly,” líčí. Přesně tímto přístupem podle něj generace Z vybočuje z některých společenských stereotypů. Například ten, že po střední škole je nutné jít na vysokou a až potom do práce.
