Milan Kundera slaví 90. narozeniny. Jeho knihy čtou studenti stále s oblibou
Studentka Anna Zahálková (20) čte knihy Milana Kundery ráda. „Vyhovuje mi, že se děj odehrává v Československu, že jsou tam často motivy okupace z roku 1968 nebo praktiky a vliv komunistů. To mě zajímá,“ svěřuje se.
Podle profesorky českého jazyka na gymnáziu Lenky Perutky si současní studenti cestu ke Kunderovi nacházejí i přesto, že jde o náročnější literaturu. „Na Kunderův styl psaní je potřeba si navyknout. Považujeme ho za složitý z důvodu, že se zabývá historickými tématy, které navíc spojuje s filozofickými úvahami,“vysvětluje profesorka Perutka. Studentům se proto snažídoporučit nejprve jednodušší díla ze spisovatelovy tvorby, jako třeba soubor Směšné lásky nebo divadelní inscenaci Jakub a jeho pán.
Nejoblíbenější je próza
Sbírku povídek Směšné lásky si přečetla i studentka Zahálková. „Na hodině literárního semináře ve třetím ročníku na gymnáziu mi byla doporučena povídka Falešný autostop ze sbírky Směšné lásky. Dílo mě překvapilo příběhem, který se týká vztahů mužů a žen a jejich her na lásku,“ přiznává Zahálková. Od Kundery už přečetla pět knih včetně asi nejslavnější Nesnesitelné lehkosti bytí nebo Žertu.
Student Ondřej Čermák (20) se také považuje za příznivce Kunderovy tvorby. Na jeho knihy přitom narazil náhodou. „U rodičů v knihovně mě zaujal černý obal s bílým nápisem. Jednalo se o román Nesmrtelnost,“ vzpomíná Čermák. Dodává, že toto dílo se později stalo i jeho nejoblíbenějším. „Líbilo se mi autorovo zamyšlení nad světem, lidmi a životem. Kundera dokáže vidět do nitra každého z nás,“ říká.
Život propojuje s filosofií
Kunderova tvorba je podle profesorky českého jazyka Perutky výjimečná zejména díky kompozici a postoji postav k životu. „Jeho díla jsou hořkosladká a zobrazují veselé i smutné stránky života,“ říká Perutka. S tím souhlasí i nadšená čtenářka Anna Zahálková. „Kundera je schopný dokonale vykreslit nejrůznější lidské charaktery a zachytit podstatu věci. Umí skvěle propojit linii příběhu s filosofií,“ vysvětluje.
