Matěj Chlupáček: Režisérem budu za každou cenu
Matěji, na úvod se zeptám, proč nechcete čtenářům prozradit svůj věk?
Asi to bude znít trošku hloupě, ale při natáčení nového filmu Bez doteku, neví nikdo ze štábu, kolik mi je vlastně let. Myslím si, že díky tomu, ke mně chovají určitý respekt. Kdybych vám řekl kolik mi je, mohl by si to někdo z nich přečíst a nahlížet na mě trošku jinak, s menším respektem a z toho já mám strach. Jediný, kdo se mě zeptal na věk, byl Marian Roden, který mi ve filmu hraje jednu z větších rolí. Toho to samozřejmě velmi zaskočilo, ale trvalo mu jen pár minut, než se z toho vzpamatoval.
Jak jste se dostal k filmování?
Snažím se točit už asi tak sedm let. Začínalo to krátkými filmy s kamarády venku, až to přešlo k videoklipům, reklamním a propagačním spotům. Celé to skončilo u krátkých výpomocí na Filmové akademii Miroslava Ondříčka, od které jsem se dostal až k celovečerní formě. To je možná moc unáhlené, ale myslím si, že když člověk chce, tak se to k ní dá dotáhnout snadno a rychle.
Co považujete za váš první filmařský „výkřik“?
Když jdu úplně k těm začátkům, tak to byl asi festival s názvem Svěžíma očima. To je festival zaměřený na audiovizuální tvorbu dětí a mládeže a tam jsem vyhrál v kategorii videoklip a nejlepší audiovizuální dílo s klipem na Mobyho hudbu.
Co chystáte po dokončení školy?
Popravdě si nejsem jistý, že bych chtěl ještě ve studiu pokračovat. Teorie, kterou razím, je „praxe, praxe, praxe“, protože u filmové režie můžeš mít dle mého nastudováno nepřeberné množství teorie, ale co je filmová režie zjistíš stejně až na tom „place“.
Myslíte tedy, že ve filmařině nikdo nehledí na to, co má člověk vystudovaného?
Ve filmařině je to jiné. Záleží především na zkušenostech a také na tom, jak se vám podaří prosadit s tím určitým dílem, na kterém zrovna pracujete, Když tento film nedopadne dobře, tak bude samozřejmě velmi těžké se prosadit dál. Pokud se povede, tak si myslím, že škola v tu chvíli nehraje téměř žádnou roli.
Pojďme se bavit o vašem debutu, filmu Bez doteku. O čem bude film pojednávat?
Kdybych to měl zařadit žánrově, tak se bude jednat o psychologické sociální drama o strastech mladé dívky Jolany. Příběh je rozdělen na 2. části, přičemž v první polovině je jí 15 let, v druhé je jí pak 24 let a my vlastně sledujeme dopad té první části na její život. Víc nepovím. Ve své podstatě i synopse, která je k filmu napsaná, vlastně moc neříká. Byl bych rád, kdyby film operoval s jistým momentem překvapení, aby lidé nevěděli, na co přesně jdou.
Kdyby nastala situace, že by váš debutový snímek u kritiky fakticky pohořel, zamýšlel byste se nad tím, zdali je filmařina to pravé, co chcete dělat?
Takhle asi ani nemůžu přemýšlet, jinak bych úplně ztratil elán cokoli dělat. Každopádně pochyby jsou, ale s tím si asi člověk nesmí dělat hlavu. No, a když to nevyjde, tak vím, že se filmařiny nikdy nevzdám a dál se budu snažit dělat věci, které mě baví.
Podle čeho si vybíráte filmy, které chcete režírovat?
V každém snímku musí být něco, co mě zaujme. Motiv nebo téma, které mě bude hnát kupředu a které mi bude připadat hodnotné nejen pro diváka, ale hlavně pro mě samotného.
Pokud mi tedy někdy bude nabídnut nějaký scénář, který mě zaujme, tak ho moc rád natočím. Svými díly chci prostě něco říct.
Kde se inspirujete? Hledáte podněty i v zahraničních filmech?
To je zajímavá otázka, na kterou vlastně nevím, co odpovědět. Pokud bychom se bavili o vizuální a technické stránce, tak to povětšinou přichází z cizí tvorby. Každý film je točen nějakou formou, kterou buď okoukám, nebo se jí snažím inovovat. Ve své podstatě taková inspirace přichází z každého filmu, který vidím.
Přemýšlíte už nyní o nějakém dalším projektu?
Samozřejmě námětů je mnoho. S kolegou scénáristou Honzou Mazancem, který je zodpovědný i za scénář k tomuto filmu, už nějaké nápady máme, ale tím, že nyní veškerou pozornost věnuji přípravě tohoto snímku, tak upřímně nemám kapacitu přemýšlet nějak dál.
Kdybyste nemohl být režisérem, čím byste byl?
Vlastně ani nevím, nikdy jsem takhle nepřemýšlel. Já jsem si prostě řekl, že budu režírovat filmy, a to se snažím dělat a budu se o to snažit za každou cenu.