Marvel tak trochu jinak: sci-fi, folklór a padouch, který předčil Black Panthera
Folklór a sci-fi. Nevšední spojení, které v případě nového snímku od společnosti Marvel překvapivě funguje. Black Panther, počin režiséra Ryana Cooglera (Creed), jež navazuje na události z posledního Kapitána Ameriky, zaručuje akční sci-fi podívanou a zároveň nezapomíná na tradice. Na plátně se tak současně s Afroameričany oděnými v krojích objevují i hologramy a neviditelné lítající lodě.
Wakanda, fiktivní africká země, ve které se příběh odehrává, je technologicky nejvyspělejším územím světa, jež právě přišlo o svého krále. Na trůn proto usedá jeho syn a nástupce – princ T´Challa (Chadwick Boseman), kterému je tradičně, jako každému vládci, poskytnuta nadlidská síla Black Panthera. Na wakandském území se ale záhy objevuje vyvrhel zvaný Killmonger (Michael B. Jordan) a pomocí rituálního souboje získává trůn i moc Black Panthera pro sebe. T´Challa musí zmobilizovat své stoupence a pokusit se nového krále porazit a tím ochránit svůj národ.
Politováníhodný záporák
Přestože se Killmonger tváří jako hlavní záporák snímku, divák bude dost možná bojovat s pocitem, že mu na něm cosi nesedí. A až do konce filmu si nepřestane klást zásadní otázku: Mám Killmongera nenávidět, nebo ho litovat? Killmongerovo kouzlo spočívá v tom, že se od řady komiksových padouchů zásadně liší. Rozhodně to není žádný nadčlověk ani mimozemšt´an, který se snaží ovládnout Zemi, ale obyčejný bojovník, s lidským příběhem. Charismatický člověk, kterému strýc před lety zabil otce. Wakanďan pobývající v Americe, který chce konečně spatřit domov, jenž zná jen z vyprávění. Je to zkrátka padouch, který nepůsobí bezcitně a jehož chování lze částečně chápat.
Ve finále je navíc tenhle záporák zajímavější než samotný hlavní hrdina, od kterého se už z principu očekává, že bude čestný a statečný. A on taky je. Nevšední je na T´Challovi jen jeho pevný vztah se sestrou, který dojímá i baví. Ne však tím vynuceným způsobem, jaký mohli diváci vidět třeba v posledním Thorovi, kdy na nepřirozeném komediálním humoru stál takřka celý příběh.
Vtipný, ale ne moc
Black Panther se oproti řadě předchozích marvelovek nesnažil pobavit za každou cenu. Vtipné okamžiky prostě vyplývají z děje a osobností jednotlivých postav. O komickou vložku se tak nejčastěji stará T´Challova mladší sestra, například tím, že bratra padajícího k zemi natáčí na tablet nebo na sourozence provokativně vztyčuje prostředníček.
Kromě klasického příběhu dobra a zla se do snímku nenásilně promítá i současná problematika migrační krize, což společně s africkými tradičními prvky a hudbou doprovázející monumentální záběry divoké přírody budí o něco reálnější dojem. Otevřít nebo neotevřít hranice těm, kteří to potřebují? To je koneckonců problém, který kromě fiktivních Wakanďanů trápí i ten reálný svět. A na rozdíl od komiksového světa ještě nějakou chvíli nejspíš trápit bude.
