Loutkové drama pro dospělé: Psí ostrov varuje před totalitou a nabízí i jedinečné zpracování
Snímek Psí ostrov dokazuje, že animované filmy dávno nejsou jen záležitostí pro děti. Režisér Wes Anderson je známý experimentováním a také melancholickým laděním snímků. To předvedl zejména u filmu Grandhotel Budapešť. I nyní použil netradiční přístup k vizuální podobě – použil loutky a děj zasadil do prostředí Japonska. Nechybí ani zvláštní způsoby vyprávění děje, které Anderson využil například ve filmu Až vyjde měsíc. Mezi ně patří mimo jiné rozdělení příběhu na kapitoly čiobjasnění kontextu za pomoci vypravěče. Vzniklo tak povedené dílo, které má tolik dalších kvalit, že dokáže okouzlit i poměrně jednoduchým příběhem.
Mayor Kobayashi, čověk z rodu, který od pradávna fandí kočkám a nenávidí psy, zneužije své pravomoci starosty. Vykonstruuje problém s onemocněním psů, aby je mohl odsunout na izolovaný ostrov pod záminkou ochrany obyvatel.Jednoho dne se ale malý chlapec Atari, synovec starosty, rozhodne zachránit svého mazlíčka. Tím začíná celé dramatické dobrodružství.
Kouzlo loutek
Psí ostrov je zajímavý i svým vizuálním zpracováním. Převážná část filmu je vytvořena za pomoci loutek metodou stop-motion.To znamená, že jsou objekty mezi jednotlivými momenty animace ručně upravovány. Po každé takové změně je pořízen snímek, jejichž spojení vytváří dojem spojitého pohybu. Veškeré kulisy i loutky Psího ostrova jsou vytvořeny a zachycovány s precizností a smyslem pro detail. Režisér do filmu zakomponoval i velké množství odkazů na japonskou kulturu, jako jsou tradiční divadlo kabuki, pečlivá příprava sushi či hudba založená na bubnech taiko. Tyto prvky působí jako příjemné odlehčení a oživení už tak zajímavého zpracování.
Anderson opět spolupracoval se známými herci jako jsou Edward Norton, Bill Murray nebo Jeff Goldblum. Ti v rolích dabérů dobře dokreslují charaktery psů i lidských postav. Mají navíc dostatečně specifické hlasy, které pomáhají jednotlivé postavy rozeznat. Mimochodem – je zábavné slyšet herečku Tildu Swintonovou v roli potrhlé mopsice, se kterouvtipně kontrastuje její aristokraticky znějící britský přízvuk.
Politické téma nenásilně
Snad nejpozoruhodnější na filmu je vybalancování vážné linky, melancholie a humoru. Snímek je jasnou alegorií na vzestup totalitních režimů a jejich snahu o odstranění nepohodlných skupin. Ponurost těžkého osudu psů je odlehčena černým humorem a mírným utahováním si z japonské kultury. Chvíle melancholie nepůsobí nijak „přeslazeně“, protože jsou citlivě vystavěné. Ani dobrý konec, který divák očekává, nepůsobí přehnaně lacině.
Téma hrozby totalitního režimu je totiž do filmu zapracováno nenásilně. I podpora nezávislého tisku, který se snaží odhalit pravdu, je spíše třešnička celého díla. Psí ostrov má díky velké škále svých kvalit ty nejlepší předpoklady zaujmout široké obecenstvo.