Lennonova zeď v novém. Je na ní Havel i ženy odhazující podprsenky
V pondělní poledne se u Lennonovy zdi sešlo dvacet českých i zahraničních umělců. Mezi nimi byl i výtvarník a pedagog Pavel Št´astný, mimo jiné autor loga Občanského fóra, a jeho studenti. „Chtěli jsme Lennonově zdi vrátit tvář. Poslední dobou ztrácela svou uměleckou podobu. Začínal to být soubor nenávistných textů a malůvek, kde si každý napsal, co chtěl,“ říká student grafického designu David Pícha (20), který se přemalování účastnil. Touto akcí chtěli kolemjdoucím připomenout, že zeď neslouží k psaní sprostých výkřiků a vulgarit, ale k vyjádření lásky, volnosti a svobody. Tedy hodnot, které zastával i John Lennon, po kterém zeď získala své jméno.
Všechno, co potřebuješ, je láska
Hlavním mottem akce byla píseň anglické skupiny Beatles „All You Need Is Love“, tedy česky „všechno, co potřebuješ, je láska“. Právě slovo láska je na zdi vyobrazeno ve třiceti jazycích. Další obrazy připomínají třicáté výročí od pádu komunismu a znovunabytí svobody. „Bez toho bychom tu nemohli být a volně malovat. Je to událost, které bychom si měli velmi vážit,“ myslí si malířka Alžběta Müllerová (23). Na zeď namalovala dvě slečny, které na počest svobody společně ruku v ruce odhazují podprsenky. „Aby to nebylo příliš vulgární, tak nám ukazují jen obnažená záda. K tomu patří nápis Free since 1989 (Svobodní od roku 1989, pozn. red.). Odhození podprsenky je pak metaforou pro shození okovů komunistického režimu v roce 1989,“ popisuje své dílo Müllerová.
Tématem svobody se inspirovali i další umělci. Šimon Dub (23) vytvořil barevný vzor z takzvaných Havlových véček, kterými spojil jednotlivé kresby dalších umělců. „Ruka se dvěma prsty tvořícími písmeno V. Myslím, že tento symbol odkazuje jak ke třicátému výročí od pádu komunismu, tak i ke zpěvákovi Lennonovi, který toto gesto používal, a proto by mělo být na jeho zdi,“ vysvětluje Dub. Tento klasický symbol míru a svobody vybral spolu se svými kolegy také proto, že je srozumitelný Čechům i cizincům.
Malovali i velvyslanci
První nápisy se na zdi začaly objevovat v šedesátých letech 20. století. Od sedmdesátých let byla zeď nazývaná Zdí nářků. Lidé na ni psali své názory formou vzkazů nebo básní. Po smrti zpěváka Johna Lennona v roce 1980 neznámý autor využil kamenné desky u zdi a vytvořil symbolický náhrobek. Tehdy získalo místo svůj nynější název. „Lennonova zeď je ztělesněním hodnot, které zastával John a celé hnutí hippies – lásku, mír a svobodu. Zároveň je pro mě jakousi památkou svobody ducha z dob, kdy u nás byla svoboda omezována. Lidé na ní vyjadřovali názory, které nebyly žádané. Pro mnoho lidí, kteří chodili okolo, to byl ale střípek naděje, že v tom nejsou sami,“ popisuje Müllerová.
Naposledy zeď přetřela v roce 2014 studentská streetartová skupina Pražská služba na bílo, čímž chtěla dát prostor pro nová díla. Letos umělci zeď nepřetírali a malovali přímo na staré nápisy. „Některé původní obrazy jsme zachovali, takže bylo občas složité držet se v chaosu, aby neujel štětec. Ale jinak se mi malovalo bez problémů, protože jsem si zprvu natřela celou plochu jinými barvami. Ani mi nebylo líto přetřít některé nápisy, protože nevypadaly už moc dobře,“ říká malířka Eliška Nováková (21), která na zeď přepsala úryvek z knihy Můj svět od Bohumila Hrabala. Kromě umělců na zeď psali i velvyslanci různých zemí, kteří byli na akci pozvaní. „Seznámil jsem se s ománským umělcem Salehem, nebo vyslancem ze Spojených arabských emirátů, který je autorem tamní vlajky,“ popisuje Pícha. Tentokrát měli organizátoři povolení, a tak nehrozilo, že by na ně majitelé podali trestní oznámení tak, jako na streetartovou skupinu před pěti lety.
