Livie Kuchařová: Nálepce „sestra Miss World“ se nevyhnu
Studentka Pražské konzervatoře Livie Kuchařová. Foto: Alexandra Zemanová
Chcete se živit zpíváním a prosadit se v showbyznysu. Co je pro vás na cestě za úspěchem nejtěžší?
Pro mě je těžké to, že mě hodně lidí srovnává s Táňou. Když o mně vyjde nějaký článek, kde o mně píší jako o Livii Kuchařové a ne o sestře Miss World, beru to jako krok vpřed a jsem za to moc ráda.
Pomáhá vám příjmení vaší slavné sestry nebo je to spíše naopak?
Myslím, že mi to spíše pomáhá. Lidé se o mě více zajímají a dokážou mi více naslouchat, než kdybych byla úplně neznámá začínající zpěvačka. Ale na druhou stranu je Táňa z nás dvou ta známější, takže nálepce „sestra Miss World“ se nevyhnu.
Minulý rok jste se zúčastnila soutěže Československo má talent. Co vám soutěž dala?
Trošku popularity, lidé si pamatují, že zpívám. Dostávám i více nabídek na vystoupení. Ale nic víc. Jenom vás to zviditelní a máte reklamu zadarmo. Zbytek je pak na vás. Vidím to u Táni. Ona vyhrála, ale to neznamená, že když vyhrajete prestižní soutěž, že budete mít práci do konce života. Vy se musíte snažit a makat. Nikdo to za vás neudělá.
Jak moc se liší realita soutěže od toho, co vidí televizní divák na obrazovce?
Samozřejmě hodně. Skoro všechno, co děláte a říkáte, je pro kamery. To není tak, že se ti lidé radují, když postoupí do dalšího kola. Štáb vám řekne: „Radujte se, mějte radost, co nejvíc můžete!“ Tak zařvete a ono se jim to nezdá. „Dělejte víc, že máte radost! Skákejte!“ A donutí vás dělat to, co ani dělat nechcete. Ale pod tím tlakem a před kamerami to uděláte.
Měla jste nějaký krizový moment, kdy jste chtěla skončit a jít domů?
Krizový moment jsem měla, když jsem na zkoušce před přímým přenosem zazpívala a režisér řekl, že se mu ta písnička nelíbí, že to není na to, aby lidé vstali a tleskali a at´ tu písničku ještě změním. Za dvě hodiny jsem měla jít vystupovat. Byla jsem z toho vynervovaná a řekla jsem, že dvě hodiny před vystoupením nebudu měnit písničku. Samozřejmě to bylo potom znát na mém výkonu. Nebyla jsem si sebou jistá, když jsem věděla, že režisérovi se to nelíbí. Navíc i to šílení a tleskání je ovlivněno produkcí. Když produkce ukáže palec nahoru, lidi začnou tleskat, a když ukáže palec dolů, lidi budou bučet.
Sledujete Superstar, která znovu běží na televizi Nova?
Viděla jsem první díl. Mám tam pár kamarádů z konzervatoře a z branže, takže jsem koukala hlavně na ně. Musím ale přiznat, že jsem ráda, že tam nejsem.
Neuvažovala jste o tom, že byste se také přihlásila?
Já jsem se přihlásila, ale vypadla jsem už v prvním kole. Řekli mi, at´ si zůstanu u Talentu.
Vadilo jim, že soutěž probíhala na Primě, tedy na konkurenční televizi?
Na rovinu mi to neřekli, ale asi ano.
Dostala jste už od někoho nabídku na natočení CD?
Od kluka z jedné kapely. Je to teď v jednání, takže uvidíme. Jinak písničky tvoříme s kamarády z konzervatoře. Prostě si sedneme s kytarou a skládáme. Jsem ráda, že za sebou hned od začátku nemám nějakého hudebního producenta, který by mi uměle vytvořil písničku, a já ji potom jen zazpívala. Takhle to vzniká z nás. Jsem ráda za tu zkušenost, i když je pravda, že to trvá delší dobu, nemám na to tolik peněz a vlastně ani nevím, jestli mi to někde budou hrát. Je to napínavější.
Hudbu i texty si tedy skládáte sama?
Hudbu si ještě sama bohužel neskládám, ale okolnosti mě začínají nutit k tomu, že si budu muset asi sama sednout k pianu a aspoň jednou rukou něco zahrát, protože se pořád nemůžu spoléhat na to, že mi někdo něco složí. Ale u písničky, kterou teď připravuji, a kterou snad brzy uslyšíte, jsem vymyslela melodickou linku a napsala jsem si k ní i text.
Bude mít písnička nějaký příběh?
Jmenuje se Vzpomínka a je o tom, že lidi setrvávají i ve vztahu, který nefunguje a přitom sami nevědí proč.
Čím se při psaní inspirujete?
Píšu o věcech, které jsem zažila, a o tom, jak se cítím.
Jaký žánr nejraději zpíváte? Máte nějaký pěvecký vzor?
Mám ráda popové písničky, které jsou něčím zvláštní a zajímavé. Také se mi líbí šansony, třeba od Hany Hegerové, obdivuji hlas Jany Kratochvílové. Ze zahraničních zpěvaček mě inspiruje Lana Del Rey. I přesto, že není tak výborná zpěvačka, má v sobě nějaké tajemno a tím se odlišuje od ostatních.
Vystudovala jste muzikálové herectví na Ježkově konzervatoři. Muzikálům se nechcete věnovat?
Vystudovala jsem muzikál, ale tím, že jsem ho studovala, jsem zjistila, že ho dělat nechci. Nemůžu se v něm prosadit sama za sebe a nemůžu vyjádřit to, co chci já. V muzikálu hrajete nějakou postavu a zpíváte něco, do čeho se musíte vžít. Zjistila jsem, že chci psát texty o tom, co jsem zažila, že chci dávat divákům sebe a ne muzikálovou postavu.
Kdybyste si mohla vybrat, s kým byste chtěla nazpívat duet?
Nechci, aby to znělo nějak nafoukaně, ale teď mě asi nikdo nenapadá. Když by někdo odpověděl, že by chtěl zpívat s Karlem Gottem, tak je to hezký, i pro mě by to byl zážitek, ale já si s tím člověkem musím rozumět jak po hudební stránce, tak i po té lidské. Nechci oslovovat někoho, s kým nazpívám písničku uměle.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Teď aktuálně připravujeme první singl, o kterém jsem už mluvila — Vzpomínku. Ve studiu nahrajeme písničku a k té bych potom chtěla udělat videoklip, dát ho na Youtube a snažit se ho samozřejmě někde ukázat. Chci mít vlastní písničky a zpívat je se svojí kapelou.
Kde sháníte finance, abyste mohla zaplatit nahrávací studio a tvorbu videoklipu?
Peníze si šetřím z vystoupení, koncertů a taky z brigád. Ale samozřejmě by bylo ideální sehnat nějakého sponzora. (smích)
Lucie Švábová, Barbora Zpěváčková