Krásný jarní víkend je zabijákem filmů, míní distributor Aleš Danielis
Jak Cinemart vybírá zahraniční filmy, které půjdou do českých kin?
Zastupujeme hollywoodské společnosti na českém trhu. Průběžně tedy máme informace o všem, co studia dělají a mezinárodně distribuují. Posílají nám pak hotové filmy, které shlédneme a uděláme na ně odhad, jak by mohly na českém trhu dopadnout.
V čem odhad spočívá?
Usuzujeme, kolik diváků na film přijde. Z toho se pak propočítává, kolik peněz dílo vydělá. Dál se hledí také na tvůrce, příběh, žánr a někdy také na předlohu.
Na jaký druh snímků chodí Češi nejčastěji?
Všude po světě fungují velké výpravné fantasy filmy jako Harry Potter, či rodinné komedie. V Česku jsou úspěšná díla Quentina Tarantina, která zde mají hojnou návštěvnost. Na druhou stranu se tu příliš nedaří melodramatům.
Posílají tipy na film i diváci?
Ano, ale jen zřídka. Většinou ale nejsou moc směrodatné. Titul může mít silnou fanouškovskou základnu, jež je ale zároveň malá. Takže dostanete sice sto emailů, aby se snímek uvedl, ale pak na něj nikdo nepřijde.
Je to i případ titulu U konce světa, parodie na žánr sci-fi?
Přesně tak. Chtěli jsme ho u nás promítat, ale byl problém v tom, že měl špatnou návštěvnost v Británii, kde startoval. Přestože se nám pak podařilo studio přesvědčit k nasazení snímku do Česka, tak nakonec úspěšný nebyl. I tak jsem však rád, že jsme ho uvedli.
Takže filmy s pravděpodobným prodělkem distribuujete spíš pro radost?
Do jisté míry ano. Filozofií firmy je být rozkročeni mezi nezávislou a studiovou produkcí. Na druhé jmenované se staví funkční systém distribuce filmů, z nějž jdou zisky. Výdělek pak může být použit na distribuci menších titulů. Když dopadne takový film dobře, tak něco vyděláme. Pokud je průměrný, tak nic neproděláme a jen ojediněle dochází ke ztrátám.
Nikdy se nenasazuje dílo, u kterého se očekává ztráta?
To se dá dělat jen výjimečně a to spíše u tuzemského filmu, kdy chcete někomu takto pomoct. Nedají se ale vozit díla, u kterých automaticky předpokládáte, že na nich nevyděláte.
Je nějaká hranice, kolik dát za rok snímků do kin?
Podle mě je padesát filmů absolutní strop. Přijde mi jako nešt´astný model, kdy dáváme do kin dva tituly týdně. Aby si zároveň nekonkurovaly, tak musí být od sebe hodně odlišné. Například jeden je horor a druhý komedie. Pro malé společnosti je pak limit zase dvanáct až třináct premiér ročně.
Jak moc důležitý je pro dílo první promítací víkend?
Dělá standardně téměř polovinu návštěvnosti kin. Výsledek pak může být ovlivněn i počasím, které nelze dopředu odhadnout. První jarní krásný víkend je vždycky největší zabiják, protože lidé chodí ven. Pokud je film průměrný, tak vám ho slunečné dny mohou pohřbít, protože takových snímků se promítá spousta.
Může počasí ohrozit i kvalitní filmy?
Jestliže je snímek nějak odlišný, třeba tématem, tak to nemusí být vůbec problém. V létě po Karlovarském festivalu šel do kin Revival od Alice Nellis. První týden měl mizerný, ale nakonec se v kinosálech udržel deset týdnů a vydělal patnáctinásobek prvního víkendu.
Jak je možné, že velká kina nestáhla Revival z programu po prvním týdnu, když měl nízkou návštěvnost?
Pro velká kina je rozhodující, v jakém pořadí návštěvnosti dopadly filmy nehledě na počet diváků. Pokud je snímek na prvním místě, tak ho nevyhodí, byt´ na něj moc lidí nepřišlo.
