Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Král Pražského Majálesu 2019: Třeba se proslavím stejně jako Klaus nebo Ginsberg

V sobotu 27. dubna zakončil majálesový průvod a hudební festival v Letňanech takzvaný studentský měsíc. Stejně jako minulý rok, i letos Pražský Majáles ovládla Vysoká škola ekonomická. Získala jak titul královny, tak i korunu krále. Tím se stal Martin Hammerbauer (25), který na VŠE letos končí magisterské studium.

Král Majálesu by měl být patronem všech studentů, to je obrovská zodpovědnost. Jaké máte s novou rolí plány?
Jako král bych se chtěl zasadit o to, aby se mladí lidé mohli lépe realizovat a vytěžili ze svého studia a studentského života co nejvíc. Král Majálesu by měl být v kontaktu se všemi studenty, ne jen s lidmi ze své univerzity. Mladí lidé často nevědí, na koho se obrátit, takže já můžu v podstatě fungovat jako takový rozcestník. Mám už nějaké zkušenosti ze Studentské komory Rady vysokých škol, kde běžně řešíme záležitosti českého studentstva.


Jak funguje volba krále Majálesu?
Královská volba mezi univerzitami UK, VŠE a ČZU (organizátoři usilují o to, aby se do Pražského Majálesu  znovu zapojily i ČVUT a VŠCHT) je rozdělena celkem do tří bloků. Prvním jsou královské disciplíny, ve kterých proti sobě bojují jednotliví kandidáti. Letos jimi byly: Stavba Májky, Královská úniková hra, Královská lukostřelba, Královský TEPfactor, Královská debata a Královské vystoupení společně s družinami na samotném festivalu. Druhý blok tvoří hlasování pro jednotlivé kandidáty na internetu v době od 1. – 24. dubna. Třetím blokem je hlasování návštěvníků samotného festivalu. 

Proto jste se vůbec rozhodl kandidovat na krále?
Nechal jsem se přesvědčit od kamarádů, sám od sebe bych do toho asi nešel. Jsem ale poměrně všestranný, proto jsem věřil, že šanci mám. Také jsem si jako ekonom srovnal priority v tom, jak strávit měsíc duben, a Majáles mi v tom vyšel na prvním místě. Tahle příležitost se nenaskytne každý den, vlastně ani každý život.

V roce 1965 se stal králem Pražského Majálesu americký beatnický básník Allen Ginsberg. V Olomouci v roce 1990 získal korunu studentstva Václav Klaus. Co pro vás tento titul znamená?
Je to pro mě obrovský úspěch a fantastický zážitek, ke kterému se budu rád vracet. Zrovna tito dva králové jsou specifičtí tím, že se nejdříve proslavili a něco dokázali, a teprve potom se stali králi. Já to udělám obráceně.

Jak jste motivoval studenty VŠE, aby vás volili?
Letos jsme chtěli na VŠE zopakovat loňský double, tedy vítězství v kategorii krále i královny. Díky tomu se na škole podařilo Majáles dobře zpropagovat a studenti se sami aktivně zapojovali. Snažil jsem se, aby nikdo neměl pochyby o tom, kdo jsou vládci Prahy, a lidé na to slyšeli.

Majálesy mají velmi bohatou historii, mají být hlavně o studentech. Když se ale vyhlašoval král, zrovna vystupovala i kapela Horkýže slíže a mnoho lidí raději poslouchalo ji. Nemáte pocit, že studenti nakonec byli vedle hudebního programu na vedlejší koleji? 
Majáles býval kritizován za malé množství studentské složky, o to více nás potěšilo, že organizátoři reagovali na zpětnou vazbu. Oproti loňskému roku organizátoři naopak spoustu věcí upravili a roli studentů zvýraznili. Navýšili počet královských disciplín a zlepšili i jejich kvalitu. Také zlepšili servis ve studentské zóně, shromáždili zajímavější ceny pro vítěze. Vůbec nám celý měsíc dávali najevo, že my, studenti, jsme tu ti důležití. Věřím, že kdyby tito lidé viděli těch deset akcí, které pro nás organizátoři za celý měsíc připravili, změnili by názor a šli se podívat i na volbu krále.

Kromě koruny a tradičního klíče od městských bran celé Prahy jste vyhrál i mnoho darů od sponzorů Majálesu. Budete se o ně s někým dělit?
Určitě ano, protože bez podpory kamarádů bych vyhrát nedokázal. Částečné dělení už vlastně probíhá. Dostali jsme totiž i nějaké pití, které si náš tým v zápalu oslav spontánně rozděluje sám. Doufám, že tyto oslavy ještě dlouho neskončí.


Dáša Šamanová
Dáša Šamanová
Třetím rokem studuji Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze a již čtvrtý semestr působím v Generaci 20. Tentokrát už na tom, pro mě zatím nejnáročnějším, postu, a to jako šéfredaktroka. I když je náročný, baví mě ze všeho nejvíc. Každým dnem totiž posouvá hranici mých nervů, ale i schopností jednat a editovat články mladších spolužáků, o krok dál. Pocházím z malé jihočeské vesnice, kam se ráda vracím a k životu potřebuji přírodu, cestování a smích.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.