Komiks Pokémon je temnější, než by čtenář čekal. Pomalejší tempo by mu prospělo
Po více než dvaceti letech v Česku poprvé vychází první díl série Pokémon Adventures, která v Japonsku pravidelně vychází už od roku 1997. Nakladatelství Crew ji v českém překladu uvedlo pod názvem Pokémon: Red a Blue. Jméno tak více odkazuje na původní videohry, které nesou skoro totožný název, a kterými se děj volně inspiruje. Jedná se o debut japonské dvojice tvůrců scenáristy Hidenoriho Kusaky a kreslířky vystupující pod pseudonymem Mato.
Kusaka se ale v komiksu vydal diametrálně odlišnou cestou než tvůrci podstatně známějšího stejnojmenného seriálu. Místo epizodních příběhů pro děti sází na postupné budování komplexnějšího a dospělejšího děje. Pro fanoušky tak může být manga osvěžující zkušeností. Naopak nováčci nemusí o pokémonech (tvorech, kteří oplývají rozmanitými schopnostmi) nic vědět, aby si příběh užili.
Manga nenechá čtenáře vydechnout
Hlavní hrdina Red cestuje po světě, aby poznal všechny pokémony. Také se několikrát postaví do cesty gangu Raket´áků. Redovo dobrodružství je rozděleno do čtrnácti kapitol, což je pro japonský komiks netypické. Jiné mangy při stejném rozsahu stran obvykle pokryjí pouze šest až osm částí. Kratší kapitoly tu vedou k rychlejšímu tempu, což je ale spíše na škodu. Čtenář nemá kvůli neustálým zvratům možnost se ani pořádně nadechnout. Je v podstatě nezbytné (a proto i únavné) dočíst svazek na jeden zátah.
Během první kapitoly, pouhých třinácti stránek, se stane tolik událostí, že by v jiném komiksu bez problému vystačily na polovinu děje jednoho svazku. Rozhodně by pomohlo, kdyby tvůrci dodrželi běžnou délku prvních kapitol mang. Pro dostatečné představení příběhu mají autoři obvykle čtyřicet stránek.
Kvůli krátkým kapitolám sledujeme i časté dějové zkratky. Například předmět, který hlavní postava několik stránek marně hledá, se „čirou náhodou“ objeví na zemi přímo před ní. Podobně autorsky odbyté zvraty jsou ve většině kapitol.
Kreslířka upřednostnila hravost před unikátností
Výtvarná stránka odpovídá mainstreamu 90. let. Nikterak neurazí, ale zvlášt´ v porovnání se současnými kousky není nijak zajímavá ani originální. Nedá se jí však upřít skvělá expresivita a hravost. Těch kreslířka Mato dosáhla hlavně porušením poměrů těla, které jsou pro mangu typické.
V manze mají děti obvykle hlavu a oči výraznější než zbytek těla. Vypadají proto menší a baculatější než dospělí. V komiksu Pokémon: Red a Blue však Mato tuto běžnou praktiku nedodržuje. Proto vypadá dvacetiletý Red a většina osob, které potká, trochu dětsky. „Správné“ velikosti a ostřeji řezané rysy mají pouze záporné postavy, které tak vedle hlavního hrdiny působí jako větší hrozba.
Přitvrdit občas není na škodu
Souboje jsou základním prvkem pokémonů. Obvykle se postavám nestane nic horšího, než že skončí v bezvědomí. Scenárista Kusaka se ale rozhodl přitvrdit a v jeho podání není vyloučena ani smrt způsobená například rozseknutím. I proto se jedná o nejděsivější verzi pokémonů. Čtenář se mimo jiné setká se zombie v různé fázi rozkladu či s ovládáním myslí pokémonů i lidí. Fanoušky může temnější pojetí překvapit. Ději se však nedá upřít, že díky násilným scénám působí dospěleji a realističtěji. Obzvlášt´ v porovnání se seriálem.
