Kniha poradí, jak být gentlemanem
Lukáš Otys je přesvědčen, že se pravidla správného chování ze společnosti vytrácí. „Často sedávám v kavárnách a pozoruji dění kolem sebe. Vidím, že si lidé spolu už nepovídají. Muž místo toho, aby se věnoval ženě, hraje si s telefonem, nepomůže jí do kabátu nebo ji usadí na nejhorší místo v místnosti,“ vypráví Otys po křtu své knihy. „Pořád jsem mluvil o tom, jak by se měli muži chovat, že by měli najít vlastní styl a hořekoval jsem nad ztrátou gentlemanství. Kamarádi mě přiměli, at´ sepíšu knihu,“ dodává.
V knize nabízí tipy třeba i na to, co by nemělo chybět v pánském šatníku, co se dnes nosí, jak pečovat o vousy, kam vzít ženu na rande nebo kam cestovat. Některé rady jsou pak doprovázeny názory Otysových kamarádek. „Jsou to ženy, se kterými jsem se při psaní knihy bavil o tom, proč se muž občas chová jako buran. Chtěl jsem, aby měly jejich názory místo i v mé knize,“ vysvětluje Otys. Kniha má napomoci mužům získat základy etikety, styl a dodat sebevědomí při schůzkách.
Kluci nejsou jako dřív
Podle herečky Lindy Rybové (43), která knihu křtila, by měli mít povědomí o etiketě nejen chlapci, ale i dívky. „Z dnešní společnosti se vytrácejí základy správného chování, které nás učili rodiče. Když vstoupí starší osoba do tramvaje nebo těhotná žena, měli by jí mladší uvolnit místo,” říká Rybová. Podle studentky VOŠP Zuzany Kovaříkové (22) dnešní kluci nejsou jako dřív. Ocenila by, kdyby si knihu přečetl třeba její přítel a vzal si z toho i pár tipů. Na druhou stranu by nechtěla mít přítele, který dodržuje pravidla etikety extrémně. „Necítila bych se svobodná, protože bych se musela neustále podřizovat nějakým pravidlům,“ vysvětluje Kovaříková.
Podobný názor má i její spolužák Jan Krejsa (21). On sám má za to, že mu pravidla slušného chování problém nedělají. „Podržet dveře, když dívka prochází, přisunout židli, pomoct obléknout kabát, to je pro mě normální. Ne každý z mých přátel to ale dodržuje. Je to asi i výchovou. Rodiče neříkají svým dětem, jak by se měli chovat, tak to se pak odrazí i v dospělosti,“ myslí si Krejsa. „Jsem rád, že mě to rodiče naučili, a žádnou knihu k tomu nepotřebuji,“ dodává.
