Kilt nosím i do kanceláře a místo obleku, říká dudák Vladan Menčík
Od druhé třídy jste navštěvoval základní uměleckou školu. Hrál jste na flétnu, tubu, na klavír a ve dvou kapelách na baskytaru. Proč jste se dal nakonec zrovna na skotské dudy?
Na vysoké škole mě velmi zaujala skotská muzika, později i tanec a občas jsem nosil skotský kilt. Jednou jsem se zúčastnil skotského dne na hradě Veveří nad Brnem, kde hrál kamarád na dudy. Byl tam večírek a když jsem se ráno probudil, našel jsem v bundě dudácký odznak. Psal jsem kamarádovi, že mu ho vrátím. Přišla odpověď, at´ si odznak nechám a že ve čtvrtek máme zkoušku, protože začínám hrát na dudy. Přes noc jsme si asi dali hodně piva a skotské whisky a domluvili jsme se, že se ze mě stane dudák. Trochu mi to vypadlo přes noc z hlavy, ale nakonec jsem se skutečně začal učit na dudy hrát.
Skotské dudy jsou hodně náročný a neobvyklý nástroj. Jak dlouho trvá, než je člověk alespoň trochu ovládne?
Netrvalo mi to moc dlouho. Učil mě to kamarád a za půl roku jsem hrál na veřejnosti. Moc mě to chytlo, proto jsem trénoval téměř každý den po práci.
Dudáci v Praze cvičí ve škole pro hluchoněmé.
Dudy jsou velmi hlasitý nástroj, ne každý ho vydrží dlouho poslouchat. Kde cvičíte?
V novém bydlení mohu chodit trénovat na velké dudy do sklepa, doma v obýváku mohu hrát ale jen na cvičnou píšt´alu. Také často trénuji venku. Ale i tam za mnou jednou přišel pán, jestli bych toho nemohl nechat, že jim spí děti a já je budím. Ideální je domluvit se někde ve škole v tělocvičně, kde odpoledne už nikdo není a trénovat tam. Výborně to mají vyřešené dudáci z jednoho bandu v Praze, kteří chodí cvičit do tělocvičny ve škole pro hluchoněmé. To je ideální řešení.
Co je na hraní na tento nástroj nejnáročnější?
Fouknout do nich takový tlak, aby vůbec zněly a ten tlak udržet, aby zněly kontinuálně. Říká se, že dudák musí zvládat tři rytmy. Rytmus dýchání, rytmus stlačování dechu a rytmus skladby samotné. To všechno zároveň.
Proč jste nezačal hrát na české dudy?
To je jednoduché, protože jsem se k tomu nikdy nedostal. A ani nemám potřebu. Dostal jsem se k irské a skotské muzice, tancům, kiltům, k whisky a zůstal jsem u toho. Možná, že kdybych někdy dřív vyzkoušel české dudy, bylo by to o něčem jiném. I na skotské dudy ale hráváme set, ve kterém jsou dvě typicky skotské skladby a za ně dáváme Kdyby byl Bavorov, Holka modrooká, Pec nám spadla a Skákal pes. To jsou zrovna věci, které se zahrát dají.
Jaký je rozdíl mezi skotskými a českými dudami?
Hlavní rozdíl je v konstrukci. České mají dva měchy. Jeden je zásobník na vzduch a druhý je pumpička, kterou se ten měch pumpuje. Velké skotské dudy mají jeden měch, do kterého se fouká pusou. Další rozdíl je v ladění. Skotské jsou laděné zhruba o půl tónu výš než všechny ostatní nástroje. To je zásadní problém, když je potřeba hrát s nějakým orchestrem nebo kapelou. Dudy se totiž nedají naladit.
I přes to ale hrají skotské dudy například v kapele Red Hot Chili Peppers.
To je pravda, ale kvůli nim se musí celá kapela přeladit, aby s těmi dudy souzněla. Nedá se s nimi pohnout, a tak se musí kapela podřídit.
Dudy jsou poměrně drahá legrace.
Kolik tento nástroj stojí?
Moje byly za dvacet tisíc, ale to jen proto, že jsem si je koupil od kamaráda a opravil měch. Nový model stojí asi čtyřicet pět tisíc. A to jsou řekněme nižší střední třída. Je to poměrně drahá legrace.
Skotský kilt nosíte pravidelně i normálně na veřejnosti. Proč jste si ho tolik oblíbil?
Proč si někdo obarví půl hlavy na zeleno? Protože chce vyčnívat z davu. A tak já nosím občas kilt. Patří to k dudám a je to něco zvláštního, neotřelého. V lednu jsem v něm šel přes centrum Brna a naproti mně šli asi tři dvacetiletí kluci. Najednou jsem slyšel, jak jeden říká „Ty vole, tak tomu říkám styl.“ To mě pobavilo. Občas ho nosím i do práce do kanceláře, kde dělám IT. A v současné době ho používám i místo obleku, ze kterého jsem nějak „vyrostl“.
