Když se člověk (ne)přijel na Rock for People bavit
Jsem fanouškem hudebních akcí a návštěva Rock For People je pro mě téměř povinností. Jenže, jak už to tak bývá, pořadatelé se nezavděčí s programem každému a tentokrát se tak úplně netrefili do noty mně.
Naskytla se ale jiná příležitost – jet na festival pracovně. Jakožto student, který má hluboko do kapsy, jsem dlouho neváhal. Moc jsem sice nevěděl, co mě čeká, ale mělo jít o práci za barem. Musím říct, že po příjezdu na místo a navléknutí si VIP pásky mě zalil blažený pocit. Žádné fronty u sprch, pěkné a čisté záchody a projdu kolem ochranky, zatímco obyčejní návštěvníci budou stát v několika metrové frontě. Tak jsem si to plánoval a nakonec skoro vše i tak proběhlo. Přesto jsem několikrát chtěl být „pouhý“ návštěvník.
Jsme národ pivařů
Mým rajónem se stalo okolí pivní pípy a můj úkol byl tedy jediný – čepovat zlatavý mok. Za barem nás bylo celkem šest a ostatním šéf baru přenechal rozlívání panáků a míchání koktejlů. Ještě v té chvíli jsem si říkal, že to bude pohodička a snad jsem se i bál, abych se náhodou neunudil k smrti. Jenže měl jsem vzápětí poznat, že jsme opravdu národ pivařů.
Pivo se dodávalo do areálu téměř neustále. Foto: Jiří Kosnar, Jan Žalud, Jaromír Zajíček / NetReporters.org
Byl první festivalový den, kolem čtvrté hodiny odpoledne a na baru se nám již začínala tvořit fronta. „Já si jich vezmu sedm! A já čtyři.“ Nebo pět, šest anebo třeba deset. Takové tempo vydrží obsluhující prvních sedm hodin, ale vězte, že po čtyřech dnech vám to trošku začíná lézt na nervy a navíc si hosté nechávají vrátit do koruny, takže minimální dýška…
Prší? No a co!
Navíc letošnímu Rock For People počasí vůbec nepřálo. V jednu chvíli jsem si i já myslel, že na nás celý stan, a to byl opravdu bytelný, spadne. Lidem to ovšem vůbec nevadilo. Ba naopak. Ve chvíli, kdy se venku „čerti ženili“ se jich k nám nahnalo několik stovek a chtěli jediné – pít. Ani na výzvu o evakuaci areálu nereagovali a jen začali spontánně skandovat podobně jako na fotbalovém utkání. „No tak prší no a co, Božkov Božkoooooov.“ I když po celém areálu nefungovala elektřina, vytáhli jsme kapesní svítilny a dál vesele nalévali.
Pivo šlo opravdu na dračku a asi třikrát nebo čtyřikrát se mi stalo, že se mi vytvořila před pípou několikametrová fronta. Když se pak vinou techniky muselo na několik hodin přestat točit, tolik zklamaných obličejů jsem snad pohromadě nikdy neviděl.
Moje původní plány byly takové, že zhlédnu několik koncertů, nakonec ale nedošlo na žádný. Na festivalu takových rozměrů na to obsluha baru bohužel nemá čas a to jsem ještě musel spát pod barem, z obavy odcizení alkoholu.