Když Michal Viewegh povídá nejen o lásce
Michal Viewegh čte ze své knihy Povídky o lásce. Zdroj: Barbora Zemanová
Návštěvníky v mateřském centru v Kostelci nad Orlicí, tvoří téměř výhradně ženy. Přišlo asi na třicet dam a dívek, pár z nich přivedlo manžela či přítele, ale muži by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Všichni v místnosti netrpělivě očekávají, kdy už konečně dorazí jeden z nejúspěšnějších českých spisovatelů současnosti Michal Viewegh. Ten jezdí do českých a moravských měst předčítat dva měsíce v roce, většinou na podzim a jeho místní čtenáři na toto autorské čtení čekali několik měsíců.
Již při prvním pohledu do místnosti, která vypadá jako třída ve školce, se nemohu ubránit pocitu, že slavný spisovatel je opravdu velkým idolem žen. Většina z nich je totiž neobvykle vyparáděná a nastrojená. Když autor řady bestsellerů konečně otevře dveře, dvě kamarádky postávající v rohu si mezi sebou šuškají, jaký je ten Viewegh neskutečný fešák. Na tom, že je jejich šepot slyšet po celé třídě, jim očividně nezáleží.
Hlasuje se jako ve školce
Hlavním důvodem, proč Viewegh přijel, je však předčítání z jeho vlastní tvorby. Proto se všichni návštěvníci brzy usadí na svá místa a očekávají chvíli, kdy se spisovatel chopí knihy. Ale které z jeho děl to bude? Napsal jich přeci přes dvacet. Po chvíli váhání je jasno — číst se budou Povídky o lásce. „To se do dětského centra plného žen jistě hodí více než politika,“ probleskne mi hlavou, když si uvědomím, že autor mohl zvolit i svou zatím poslední vydanou knihu Mafie v Praze.
Publikum netrpělivě poposedává a židličky vržou v nepříjemném tichu. Paní vedle mě slyšitelně kručí v břiše a je z toho nejspíš nervózní, protože se stále ošívá. Zezadu se ozývá cvakání fotoaparátu. Viewegh se ujímá slova a vážně vysvětluje, co bude předčítat. Vypráví, kdy knihu napsal, zběžně jmenuje povídky, jež jsou v ní k nalezení, a dává z nich posluchačům vybrat, která se bude číst. „To je jako ve školce, kdy děti hlasují, kterou pohádku chtějí slyšet,“ komentuje kdosi z třetí řady les zdvižených rukou. Jelikož jsme v mateřském centru, tak se jeho poznámka zdá trefná a nervózní atmosféra je rázem ta tam.
Po chvíli počítání je jasné, že nejvíc hlasů dostala povídka Vdova. Viewegh pronese krátký vtipný příběh o jejím vzniku a pak se — opět už vážný — pouští do čtení. Hlas má příjemný, čte bez afektu i takřka bez přeřeknutí. Chvílemi je jízlivý, ale stále trochu monotónní a komisní. Tím chce nejspíš zdůraznit stereotypní život, který hrdinka žije.
Ačkoli je tato povídka o nudném manželství, smrti, úlevě i stesku napsána s nadsázkou a vtipem, Viewegh se neusměje ani jednou a s vážnou tváří předčítá větu po větě. Právě jeho výraz a tón posiluje význam slov nejvíce. Pomyslím si, že přesně ví, co dělá a že plochost jeho přednesu je vlastně záměrem. A očividně i funguje, protože posluchači se smějí, přikyvují, pak jsou zase vážní. Vypadá to, jako kdyby se v příběhu vdovy Karolíny a jejího nebožtíka manžela občas sami poznávali.
Výhružek ani žalob se nebojí
Když Viewegh zaklapne knihu, ozve se potlesk. „A teď, pokud máte nějaké otázky, jsem připraven odpovědět,“ usmívá se autor. Každý se zdráhá zeptat se první, nakonec se však odvážlivec najde a pak už otázky padají jedna za druhou bez sebemenšího náznaku trémy. A tak se třeba dozvídáme, že spisovateli na začátku října vyjde nová kniha, volné pokračování politického thrilleru Mafie v Praze, tentokrát s názvem Mráz přichází z Hradu.
A že tentokrát své postavy neskrývá pod fiktivní jména, ale píše o konkrétních lidech z českého politického a podnikatelského prostředí. „V knize je i prezident Klaus. Dokonce je homosexuál a má přítele, kterého zabijí. Je tam ale i Nečas a mnozí další,“ prozrazuje Viewegh trochu děje ze své knihy a její postavy. Možných výhružek nebo žalob se však autor neobává. „Doufám, že to tady není jako v Rusku a že máme právo na svobodu slova,“ vysvětluje.
Spisovatel také prozrazuje, že se chystá odpočívat a cestovat a letos se už nepustí do většího psaní. „Příští rok bych chtěl napsat druhý díl Pohádek pro unavené rodiče, jelikož jsem teď taky docela unavený,“ prozrazuje. Padají i otázky na soukromí. Některé, nutno podotknout, hraničící s infantilností. Kupříkladu ta, zda má doma Viewegh nějaké zvířátko. Autor však na všechny dotazy odpovídá s nadhledem. O svém soukromí a rodině mluví otevřeně, a tak třeba prozrazuje, že další dítě s manželkou už neplánují nebo kam se s vydávají na rodinnou dovolenou.
Za kritikou jsou prý zákulisní spory
Dochází i na diskuzi kolem nového filmu Svatá čtveřice, který natočil Jan Hřebejk podle Vieweghova scénáře a který nemá pozitivní recenze. Spisovatel samozřejmě kritiku odmítá a vysvětluje, že se jedná o nevinný letní film. „Podle mě nikoho nemůže urážet. Je to o dvou párech, které se prostě baví,“ prozrazuje svůj názor úspěšný spisovatel.
Dále si prý myslí, že film u kritiky propadl ze zákulisních důvodů a ne z důvodu nízké kvality. „Honza Hřebejk poslal čtrnáct dní před premiérou SMS Mirce Spáčilové (recenzentka MF Dnes, pozn. red.). Byl trochu v náladě a napsal jí, že je vnitřně vyhořelá. Myslím, že i to sehrálo roli,“ svěřuje se Viewegh se svými domněnkami a odhaduje, že jim špatná recenze ubrala kolem 50 tisíc diváků. Když jsou všechny otázky zodpovězeny, Viewegh začne podepisovat knihy, které si s sebou jeho příznivci donesli nebo koupili na místě. Vypije kávu, popovídá si s pořadateli, vyfotí se s fanoušky a odjíždí do jiného města na další autorské čtení a za publikem plným otázek.