Jeden večer v Ráji
Děti ráje jsou na stránkách Ticketportal propagovány jako první český hit muzikál, který pravidelně uzavírá skoro nekonečný potlesk stojícího publika. Proto jsme velmi zvědaví, jak to v prosklené pyramidové hale bude vypadat. Přicházíme do předsálí, které je plné lidí všech věkových kategorií. U šatny jsou malé suvenýry, kde je možné si zakoupit program, trička, placky a CD, vše s logem okřídlené diskokoule. Dokonce zde nacházíme i stará dobrá céčka.
Hala je kompletně plná, nikde ani jedno volné místo. Představení začíná a píseň Děti ráje od Michala Davida samozřejmě nechybí. Herecké obsazení je různorodé, vidíme známé tváře jako Martina Zounara a Braňo Poláka, ale i ty méně známé, například Františka Pytlouna či Michaelu Sejnovou, kteří září v hlavních rolích. Jak se později dočítáme v programu, v Dětech ráje se můžete setkat i s „kamarády do deště“, Sagvanem Tofim a Lukášem Vaculíkem.
Děj muzikálu je zasazen do konce 80. let, kdy maturanti chodí na diskotéky a obdivují zdejší dýdžeje Toma a Stanleyho. Jediný, kdo se drží stranou, je Michal. Sedí v rohu s kytarou, píše si básničky a ostatní se mu smějí. Je zamilovaný do spolužačky Evy, která o něj také začně mít zájem. Jejich lásku však překazí spoužačka Kájina a Michal i s rodiči odjíždí. Dvacet let poté se znovu setkávají, vrací se staré city a vzniká nová láska. Tentokrát mezi Evinou dcerou Bárou a Michalovým synem Mickeym.
Nonstop s vitacitem
Nezapomenutelnou postavičkou první části představení je malý Čusbus, kterého tentokrát hraje Filip Antonio. Jeden z jeho prvních výroků: „Chceš vitacit? Citrónovej!“, rozesmívá snad všechny diváky, kteří rozpustný nápoj ochutnali. Když se rozhlížíme kolem sebe, všímáme si lidí, kteří si zpívají společně s herci. Zaznívají totiž postupně další hity Michala Davida jako Nonstop, Pijeme colu, Neodcházej a jiné.
Zčásti se tak příběh odehrává na diskotéce, tematicky pojmenované Ráj. Proto repliku: „Dneska večer jdeme do Ráje,“ slyšíme několikrát. Publikum se směje, tleská, ale když končí první část představení, po tvářích některých divaček stékají slzy dojetí.
Z představení si diváci mohli odnést nejeden suvenýr. Například céčka. Zdroj: Hana Rachfalíková
O 21 a půl roku později
K mému překvapení se o přestávce rodiny s dětmi nehrnou k toaletám ani k baru. Ratolesti tahají své rodiče k vitríně se suvenýry a dožadují se céček. „Tati, to je ale škoda, teď se sbírají třeba pokémoni a na céčka se úplně zapomnělo,“ stežuje si jeden chlapec. Jeho otec se usmívá a vypráví, že měl jako malý kluk plný kufřík umělohmotných písmenek. Vypadá to, že se všichni nemohou dočkat, až zazní zvuk ohlašující pokračování příběhu.
V té se na jevišti objevují postavy, které jsme buď ještě neviděli, nebo které představují už nám dobře známé hrdiny, ale o více než dvacet let starší. Již po několikáté slyšíme píseň Každý mi tě lásko závidí a děj se postupně chýlí ke konci.
Když zaznívají poslední tóny závěrečné písně, nastává bouřlivý potlesk, který neustává. Nad hlavami diváků se spouští obří diskokoule dělající záblesky na stěnách haly. Na jevišti se zpívá očekávaný přídavek. Tentokrát to vypadá, že všichni v publiku odkládají zábrany. Během několika diváci včetně nás stojí, tleskají, tančí i zpívají společně s herci. Tahle disko atmosféra trvá více než čtvrt hodiny a je opravdu nevídaným zážitkem.
Pokud byste ji chtěli zažít na vlastní kůži, budete se muset vypravit trošku dál, nebot´ v Praze je již odehráno. V květnu 2012 ale přijedou Děti ráje do Bratislavy, kde se můžete společně s herci vypravit do diskotékového ráje plného známých hitů. A třeba si i zavzpomínat a koupit céčka.