Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Je mi nejbližší vyjadřovat se na divadle pohybem, říká herečka a tanečnice Nhung Dang

Herečku a tanečnici Nhung Dang (21) mohli čeští diváci poprvé spatřit ve filmu Muzikál aneb Cesty ke štěstí. Byla to její první zkušenost s natáčením, kromě toho se věnuje především tanci a divadlu. Při vystupování ji zajímá hlavně pohyb a fyzické vyjádření, spolupracuje například s mezinárodním divadelním studiem Farma v jeskyni.

Čeští diváci vás mohli poprvé zaregistrovat ve filmu Muzikál aneb Cesty ke štěstí, kde jste hrála studentku konzervatoře. Jak jste se k této roli dostala?
Přes konkurz, ale bylo to všechno narychlo a spontánní. Jednalo se o mé první setkání s natáčením filmu. Všimla jsem si na Facebooku, že se hledá někdo pro roli Asiatky, kdo má taneční zkušenosti. A tak jsem si řekla fajn, proč ne? Nakonec se z toho vyklubalo dvouměsíční natáčení, a ačkoli jsem si původně plánovala volné prázdniny a dovolenou, nelituji toho.

Měla jste s postavou, kterou jste hrála, něco společného?
Hrála jsem tam vietnamskou dívku na konzervatoři, kterou její rodiče v jejím snu příliš nepodporují. Mohla jsem do ní přenést dost zkušeností z osobního života. Studuji na DAMU obor Herectví se zaměřením na autorskou tvorbu a pedagogiku, nejsem tedy na úplně běžné škole, stejně jako ta moje postava. A tohle studijní zaměření není něco, co by rodiče od začátku podporovali. Tak to bylo i u mé role.

Proč vás rodiče nepodporovali?
Řekla bych, že to souvisí s naší tradicí – moji rodiče jsou Vietnamci. Jejich generace zažila bídu vietnamské války a přeje si, aby se jejich děti měly lépe. U Vietnamců se nosí povolání, jako je lékař nebo právník, protože se s tím pojí prestiž a peníze. Těmi se totiž zajišťuje rodina a její blahobyt, a to je pro vietnamskou kulturu to podstatné. Generace mých rodičů by si taky přála, aby na nás, jejich děti, česká většina koukala s větším respektem, než se kouká na ně jako na stánkaře, kteří se sem přistěhovali. Proto jsme taky často vedeni k tomu, abychom si vybírali prestižní povolání. Ale já jsem šla za svým snem.

Cítíte se nějak spjatá s Vietnamem, když jste se narodila v Česku?
Vyrůstala jsem v obou kulturách, jak v české, tak ve vietnamské. Mísí se to ve mně. Nevylučuji, že bych se třeba na rok jela podívat za svými kořeny do Vietnamu, od mé poslední návštěvy už je to dlouho. Ale vzhledem k tomu, že celý život žiji v Česku, to nedokážu posoudit.

Je pro vás výhoda, že mluvíte plynule česky i vietnamsky?
Ani jeden z těch jazyků není světový, takže pracovních možností, jak je oba přímo využít, není mnoho. Ale díky tomu, že odmalička mluvím dvěma jazyky, jsem se vždycky ráda učila cizí řeči a nikdy jsem s nimi neměla zásadní problém.

Cítíte se být ve svém povolání víc herečka, nebo tanečnice?
Baví mě obojí. Zajímá mě tanec, divadlo i film, nejsem fixovaná jenom na jeden obor. Chci se věnovat vystupování ve všech těchto směrech, na každém mě zajímá něco jiného. Nejpřirozenější je pro mě vyjadřovat se pohybem – v tanci mě zajímají styly contemporary a jazz, na prknech, která znamenají svět, je to fyzické divadlo. Film mě začal bavit s první příležitostí, která se mi naskytla, a přirozeně tam očekávám specifické role.

V jakém smyslu?
Každého trkne do očí, že jsem Asiatka, což může být zajímavé, ale taky omezující. Mám pocit, že pro to, aby ve filmu byla Asiatka, musí být nějaké opodstatnění.  A to se ne do všech projektů hodí.

Je to tak i u tance a divadla?
Tam to tak omezené nebývá. Aspoň v těch směrech, které mě osobně zajímají. Jakmile jde o projekty, kde se setkávají různé národnosti, mají etnika větší možnosti. A já se tam cítím nejlépe, najednou není divné, že nejsem ze stejné země jako ostatní. Zatím mě v pracovním světě nijak zvlášť netrápilo, že vypadám exoticky. Vím, jaké možnosti se s tím pojí, a jsem s tím v pohodě. Je pro mě ale příjemné mít peníze i mimo vystupování, ať už to umělecké nebo komerční, konkrétně vyučuji předškolní děti taneční průpravu.

Nhung Dang

Nhung Dang (21) je česká herečka a tanečnice vietnamského původu. Její první filmovou příležitostí byla role studentky konzervatoře ve filmu Muzikál aneb Cesty ke štěstí. V současné době tančí ve skupině Evil Dancers, s mezinárodním divadelním studiem Farma v jeskyni spolupracuje na inscenaci Odtržení, která se věnuje tématu japonského fenoménu hikikomori.

Co pro vás znamená komerční a co umělecký projekt?
Pro mě jsou komerční projekty takové ty rychlovky – reklamy, zábavná čísla na večírcích, televizní show. To, co je dělané tak, aby to přilákalo velkou pozornost lidí. A taky z toho plynou jiné peníze než z projektů uměleckých. Ale tím komerci nezavrhuju, i ta se může dělat dobře a nápaditě. Navíc s rychlostí, s jakou se na takových projektech pracuje, se kolikrát snoubí i obrovská profesionalita. Je velkým uměním, pokud si tvůrce dokáže najít v takových časových, finančních a tematických omezeních tvůrčí svobodu. Umělecký projekt by naproti tomu, myslím si, měl mít na diváka daleko hlubší dosah – o to se snažíme například v mezinárodním divadelním studiu Farma v jeskyni.

Čemu se tam věnujete?
Jsem součástí jedné inscenace, jmenuje se Odtržení. Zabývá se tématem japonského fenoménu hikikomori. Jedná se o lidi, kteří nedokážou snést tlak společnosti na to, aby byli perfektní ve svém výkonu, třicet let pracovali v jedné firmě a zajistili rodinu. Bývají to velmi citliví a inteligentní lidé, tím pádem se zablokují z toho všeho tlaku a nejsou schopni třeba vyjít z baráku. A tenhle projekt přibližuje, jak oni vnímají svět. Ale nebudu to popisovat konkrétněji, to se musí vidět.


Nikola Sedloňová
Nikola Sedloňová
Mám ráda kulturu, především literaturu a divadlo. Aktivně se věnuji hudbě, zpívám v komorním sboru a hraji na příčnou flétnu. V Generaci 20 jsem působila dva a půl roku, přispívala jsem do všech rubrik vyjma sportu. Během posledního semestru jsem byla šéfredaktorkou tohoto magazínu.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.