Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Na Rychnovsku mají i holky svoji koledu

Vyšlehat kluky pomlázkou— to je privilegium holčičí koledy. Tato tradice se koná každý rok čtrnáct dní před Velikonoční nedělí. Zvyk se drží ve městech a na vesnicích na Rychnovsku, v kraji pod Orlickými horami.

Holčičí, nebo také „holčenčí“ koleda probíhá stejně jako ta chlapecká. Dívky celé dopoledne chodí po domech a zpívají koledy. Za odměnu kolednice dostávají nabarvená vajíčka, sladkosti nebo pentle na pomlázku. Ty starší si většinou vykoledují panáka něčeho ostřejšího.

Chlapci jsou na tradici zvyklí, takže většina hrdě otevírá a nechává se dobrovolně vymrskat. „Holčičí koledu držím a nevadí mi, že mě holky mlátí. Při té naší jim to totiž můžu zase oplatit,“ říká s úsměvem dvacetiletý Jiří Grulich.

Na koledu nechodí jen malé holčičky. Svou šanci využívají jak starší ženy, tak dívky, které si zvyk velmi chválí. „Když můžu pořádně uhodit kluky, je to skvělý pocit. Hlavně když vás celý rok deptají svým chováním. Škoda jen, že nám to potom o čtrnáct dní později kluci vrací. Ale i tak mám koledu ráda,“ směje se Lucie Koblásová (15).

Poctivě dodržovaná tradice

I přes to, že je holčičí koleda na Rychnovsku silnou a poctivě dodržovanou zvyklostí, většina lidí z jiných částí naší země o ní nikdy neslyšela. Martina Svatoňová (44), která se provdala na jižní Moravu, vypráví: „Když bylo datum holčičí koledy, šla jsem s pomlázkou na svého švagra. Koukal na mě jako na blázna a smál se mi.“ Pro Svatoňovou bylo překvapením, že se tato tradice drží jen v Podorlicku. ,,Švagr nikdy o holčičí koledě neslyšel a nechtěl mi uvěřit, že u nás ve východních Čechách chlapi dopustí, aby je mlátily ženské,“ dodává Svatoňová.

Holčičí koleda ale není žádným novým výmyslem. To potvrzuje i Květa Musilová (76), která chodila koledovat, když byla malou holkou. „Vše probíhalo stejně jako dnes, jen to dříve bylo trochu pestřejší. Hochy jsme polévaly vodou a po celé vesnici jsme dělaly rámus s řehtačkami,“ vzpomíná Musilová.


Barbora Zpěváčková
Barbora Zpěváčková
Já a psaní patříme k sobě. I to je jeden z důvodů, proč studuji zaměření Autorská žurnalistika na Vyšší odborné škole publicistiky a píši pro Generaci20. Mým snem je pracovat v deníku či týdeníku. Mám ráda sport, cestování, knížky, dobré jídlo a kávu. Snažím se řídit výrokem Eleanor Rooseveltové: "Budocnost patří těm, kdo věří svým krásným snům."
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.