Herce a novináře spojují zvídavost i obavy
Zdroj: Divadlo Na Zábradlí; Marta Sovová ve hře Gazdina roba
Studium herectví na konzervatoři v některých vzbuzuje obdiv, nebot´ právě zde se přece rodí budoucí celebrity, které budou plnit stránky tisku. Co když se ale tyto „celebrity“ rozhodnou přejít na druhou stranu řeky? Martu Sovovou, absolventku konzervatoře a nyní studentku prvního ročníku na Vyšší odborné škole publicistiky (VOŠP) lákala novinařina už dlouho. Kromě psaní se jí na žurnalistice líbila i nutnost být zvídavá. „Během studia na konzervatoři jsem se utvrdila v tom, že chci studovat ještě něco jiného, protože jsem si tam začala připadat hloupá,“ říká.
Marta, která v roce 2009 uspěla v konkurzu na roli Hany v baladě
Zdroj: Divadlo Semafor; Marta Sovová ve hře Dal si růži do polívky
Štědrý večer v Erbenově Kytici v divadle Semafor, se pro studium novinařiny rozhodla ještě z jiného velmi podstatného důvodu: „Herecká kariéra je velmi nejistá a já jsem si uvědomila, že to nechci dělat za každou cenu z existenčních důvodů a brát i kšefty, které nemají se skutečným herectvím moc společného.“
Přesto se Marta herectví vzdát nechce, protože jak říká, bez herectví nemůže být. Člověk, který se rozhodne být umělcem, a je v tom celých šest studijních let na konzervatoři podporován, se od své tvorby jen těžko distancuje. Marta si je však vědomá, že časem jedno nad druhým převáží. Nevylučuje ale ani to, že by mohla obory střídat nebo že by mohla v budoucnu dělat dokonce úplně něco jiného. „Pokud pro mě bude novinařina dostatečně tvůrčí a zároveň mě uživí, pak možná herectví časem úplně opustím. V tuto chvíli jsem ale pořád ještě herec!“
Návrat do reality
Mladý herec a šéf souboru Krutodivadlo Adam Skala, který má za sebou také studium konzervatoře, rok na VOŠP a nyní je redaktorem deníku MF Dnes, naopak počítá s tím, že u něj divadlo převáží. „Divadlo je pro mě životní láskou, zatímco novinařina spíš sňatek z rozumu,“ říká Adam, který zároveň přiznává, že určitou formou publicistiky by se chtěl zabývat celý život, a to především proto, „aby ho vracela do reality, ze které umění dokáže člověka dost vytrhnout“.
Zdroj: Divadlo Konzervatoře; Adam Skala v divadlení akci na Pražské konzervatoři
Herec, který se chce stát novinářem, může mít v mnoha ohledech navrch. Jak říká Marta Sovová, každý herec — i introvert — je svým způsobem exhibicionista, což se jako výhoda projeví například v komunikaci s lidmi. A samozřejmě i určitá kultivovanost projevu, kterou herec musí mít, je pro budoucího novináře skvělou dovedností.
I když stálo by za úvahu se zamyslet nad tím, zda správný jazykový projev má v dnešních médiích ještě tu hlavní váhu. Podle slov Adama Skaly není dnes dokonce ani pravidlem, že si vztah ke slovu a jazyku odnáší i člověk ze studií konzervatoře. Co se ale pro přestup z divadelního oboru do novinářského jeví jako obrovská výhoda, jsou kontakty: „Člověk z herecké branže má spoustu kontaktů. Dnes mi přijde, že pokud děláte herectví, studujete novinařinu a žijete v Praze, dokážete si kontakt sehnat na úplně každého,“ říká Marta Sovová.
Stejně jako novinařina, i herectví si žádá spoustu obětí. Oba obory
Zdroj: Divadlo Konzervatoře; Adam Skala opět v jedné z her za svých středoškolských hereckých studií.
spolknou spoustu času a spíše nepřinesou mnoho peněz. I když se obě povolání mohou jevit jako psychicky a fyzicky náročné, skrývají v sobě také mnoho dobrodružství a člověka neustále někam posouvají. „Obojí nutí člověka být zvídavý a sledovat dění kolem něj. V obou branžích ale člověk také potká podobnou sortu ambiciózních a přemotivovaných lidí s ostrými lokty, kteří stejně jako on mají obavy, že přijdou o práci,“ tvrdí Marta.
Naopak Adam vidí obě profese jako velmi odlišné s specifické světy a profesionální divadlo dokonce přirovnává k jakémusi mikrosvětu. Spíše se domnívá, že oba obory se dokážou krásně doplňovat. „V novinařině se denně setkáte s mnoha lidmi, vidíte různé názory a náhledy na svět, které se snažíte nějak pochopit. Tahle otevřenost a schopnost co největší názorové plurality je pro mě při stavbě postav základ,“ říká.
Umět improvizovat
Co když se ale novinařina stane tou hlavní náplní práce a působení v divadle jen dokresluje životní atmosféru? Martin Vencl, reportér televize Nova, vystřídal dokonce několik divadelních souborů. K divadlu se přitom dostal ještě dříve než k novinařině, a to už ve čtyřech letech v Pardubicích. Ve 13 letech přešel dokonce do profesionálního Východočeského divadla a později zkoušel přijímačky na konzervatoř a poté i na DAMU. Ani na jednu ze škol se nedostal, což ale dnes považuje za velké plus. „Nikdo mě nenutí hrát. Hraji, protože mě to baví,“ říká Martin Vencl.
Zdroj: Chvaletické divadlo JEN TAK; Reportér TV Nova Martin Vencl v divadle v Pardubicích.
Televizní reportér působí od roku 2000 v divadle JEN TAK Chvaletice a spolupracuje také s pražským souborem Pathos. Důležitou výbavou pro novináře je podle Vencla dovednost improvizovat. A kde jinde se to naučit než právě v divadle, kde vám kolegové neustále připravují nějaká překvapení v podobě nečekané repliky, reakce nebo rekvizity. „Novinář musí při rozhovoru poslouchat respondenta, reagovat na jeho odpovědi — tudíž improvizovat. To se nejlépe naučí právě na prknech divadla,“ říká Vencl.
Činnost novináře i divadelníka se v mnoha ohledech liší. Martin Vencl ale vystihl jednu podstatnou společnou spojku obou profesí, tedy, že divadlo i novinařina podává publiku nějaké informace. „Divadelníci hrají proto, aby v divákovi vyvolali emoce, prožitky, reakce. To samé dělají i novináři, jen na jiné frontě.“