Havlova díla nemusí být jen těžkým čtením, mladé baví hlavně absurdním humorem
Prezident Václav Havel, který zemřel 18. prosince 2011, se zapsal do dějin nejen jako politik, ale také jako umělec. Byl to bojovník za demokracii a spoluzakladatel Charty77, která kritizovala bývalý režim za nedodržování lidských práv. Jako umělec sepsal mnoho básní, divadelních her, ale i kritik a dopisů. Jeho díla oslovují i současné mladé lidi, lákadlem jsou pro ně především témata, která se v Havlových dílech objevují. „Jeho hry jsou trochu náročnější, ale skvělé. Jsou často absurdní a budou bavit hlavně lidi, kteří mají vytříbený smysl pro humor. Mě jeho texty, například Moc bezmocných a výběr textů z knihy O lidskou identitu, dovedly k zájmu o filosofii,“ říká kulturní nadšenec Ondřej Pecher (26).
Profesor a český historik z pedagogické fakulty, Vít Vlnas věří, že dílo Václava Havla bude mladé lidi oslovovat i nadále. „V kratších hrách jako je Zahradní slavnost, Asanace či Audience si Havel bral na paškál lidskou hloupost, zamindrákovanost a snobismus. To by mohlo mladé lidi nalákat,“ říká. Za lehčí čtení považuje esej Moc bezmocných z roku 1978, která byla mířená proti komunistickému režimu a Havel v ní píše o disidentech, kteří se vymanili z ideologických her. Podle Vlnase je v eseji Havel více spisovatelem a vizionářem nežli praktickým politikem. Právě jeho čistě politické texty, jako Dopis Gustávu Husákovi, budou podle profesora v budoucnu číst více historikové než běžní čtenáři.
Politická hra
Bývalý prezident se ve svých dílech také zabýval českou povahou. Tomuto tématu se věnuje hra Protest, Vernisáž a Audience, ve kterých vystupuje postava Vaňka, podobající se Havlovi samotnému. Všechna tři díla mají společné téma lhaní, manipulace a podvádění. „Kdo má smysl pro inteligentní, ovšem trochu mrazivý humor, bude se mu Havel číst snadno. Empatický, intelektuálně založený melancholik, jímž byl i sám Havel, se v jeho hlavních hrdinech, třeba v Audienci, najde až se zarážející lehkostí,“ říká student českých dějin na FF UK Pavel Šinkovec (25).
Mezi mladými je pak oblíbené absurdní drama Zahradní slavnost z roku 1963. Havel v díle odkazuje na komunistický režim formou prázdných dialogů a frází, kterými mezi sebou postavy mluví. Komické situace, které ve hře vznikají, se ale později promění na mrazivou skutečnost, že vládnoucí režim může zničit identitu člověka, který chce mít určité společenské postavení a musí hrát podle jejich pravidel. Hra měla v roce 2013 premiéru ve Stavovském divadle a právě díky tomu, ji zná i mnoho mladých.
Komické dialogy
Některým lidem ze současné generace ale Havel jako spisovatel nic neříká. Preferují spíše starší literaturu nebo jeho díla vůbec nevyhledávají, protože si myslí, že jsou těžká. „O Havla jsem se nijak extra nezajímala, není to autor, od kterého bych si chtěla něco přečíst. Asi mi přijde, že by to bylo trochu náročné čtení, navíc mě moc nebaví politicky zaměřené knihy. Raději si přečtu nějakou detektivku od Agathy Christie nebo klasiku jako Jana Eyrová,“ říká Elizabeth Jiřičková (24), která studuje hru na housle na Royal Academy of Music v Londýně.
Někteří studenti, kteří z tvorby bývalého prezidenta nic nečetli, ale viděli například záznam hry Audience, v hlavní roli s Josefem Abrhámem a Pavlem Landovským. „Líbila se mi tragikomičnost celého příběhu. Jak si dokáže z negativních vlastností, jako závist a podlejzání, udělat autor srandu,“ říká student grafiky Jakub Ostrýt (23). Mladí si hru, která se odehrává v pivovaru, pouští právě kvůli komickým dialogům, vznikajícím mezi hlavními protagonisty, kterými jsou dva protikladní lidé — jednodušší majitel pivovaru a intelektuální spisovatel. V absurdní hře se Havel opět snaží reflektovat společnost, takovou, jaká je.
