Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Gorillaz jsou na nové desce jako hrající si děti

Album otevírá vážná hudba. Jsou tohle vůbec Gorillaz, virtuální kreslená sebranka kolem hudebníka Damona Albarna a výtvarníka Jamieho Hewletta? Kdo by nevěřil, toho po pouhé minutě přivítá – a přesvědčí – podmanivý beat a hlas hostujícího rappera Snoop Dogga: „Welcome to the world of the plastic beach“. Tak tedy – vítejte. Tohle jsou noví Gorillaz.

Plastic Beach

Když Damon Albarn (frontman slavných Blur) s Gorillaz začínal, nejspíš ani netušil, že se tenhle projekt jednou co do popularity vyrovná jeho domovské kapele. Byla výzva propůjčit svůj hlas kreslené postavičce a na koncertech vystupovat jen za bílou plentou. Anonymita samozřejmě nikdy nemohla být dokonalá. Albarnův specifický hlas se stal poznávacím znamením jak Blur, tak Gorillaz, a krátce po vydání první bezejmenné desky měla celá britská veřejnost jasno: Lidi, tohle je Damon Albarn. Lidi, tenhle projekt bude nářez.

Že se věštecké schopnosti v roce 2001 nemýlily, potvrzuje i teď, o devět let později, deska Plastic Beach. Obsahuje téměř rekordní počet písní – je jich sedmnáct a do mnohých z nich zasáhli přizvaní různorodí hudebníci: Lou Reed, Little Dragon, Bobby Womack nebo bývalí členové skupiny The Clash, Mick Jones a Paul Simonon.

Co na takové plastové pláži najdete? Damon Albarn tam ještě před psaním alba našel mnohé, především odpadky – odtud také název – ale Gorillaz takovou bezútěšnost rozhodně nenabízejí. Album je pestrobarevné v tom nejlepším slova smyslu. Pořádné porce elektronických beatů a hutného rapu jsou samozřejmostí. Chvílemi se z pláže stává klubový taneční parket (chytlavá hyperdigitální píseň Glitter Freeze by pomotala hlavu nejednomu vyznavači rozprouděné sobotní noci) nebo divoká jízda kořeněná kraftwerkovskými klávesami (Stylo). Přesto je však lehký environmentální podtext „plastové“ zeměkoule stále spojuje dohromady. V textech se to jen hemží igelitovými obaly a hliníkovými fóliemi, objekty z umělé hmoty, a to přesto celku alba neubírá nic na jeho harmoničnosti a přijatelnosti.

Množství nápadů a hudební inspirace je u Gorillaz až ohromující. Jejich hosté jsou zase osvěžující. Svůdně zastřený hlas zpěvačky Yukimi Nagano ve zprvu klidném songu Empire Ants jen podtrhuje vzrušující zlom uprostřed písně, která si pak dál kráčí zcela jiným tempem a ukazuje výhru mistrně odvedené hudební kombinatoriky. I když vsadit pak na utahanou rytmiku a hlas Lou Reeda v Some Kind of Nature nebyla přímo výhra v loterii. Ale každá deska musí mít i jedno nejslabší místo. Zklamání? Možná, ale hned ho vynahrazují další písně: Rhinestone Eyes, Plastic Beach nebo White Flag.

Damon Albarn si album sám napíše, nahraje,  nazpívá a sežene hosty. Dejte mu do rukou hračky a stejně jako to po léta dělával v Blur, vytvoří vám velice dobrou desku pod jakýmkoliv jménem. Plastic Beach je navíc natolik rozmanitá, že by si pozornost posluchačů mohla udržet klidně i na nadcházejících pár let do vydání dalšího, očekávaného sourozence.

Hodnocení: 90 %

[vimeo 9851483 600]


X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.