Filmová Smečka ukazuje realitu hokejové šatny
Režisér Tomáš Polenský se snaží v kabině fiktivního dorosteneckého celku Vlků ukázat, jak to v takovém týmu chodí a daří se mu představit prvky reality, o nichž široká veřejnost často nemá ani ponětí.
Ústřední postavě, nadějnému šestnáctiletému gólmanovi Davidovi, scenáristé určili až příliš složitý osud. Řeší totiž nejen příchod do nového týmu, vztahy se spoluhráči, problémy ve škole, ale i milostný život a cukrovku. Na jednoho teenagera je toho zkrátka moc…
Pro filmového hrdinu je nejtěžší hledání, jak zapadnout do semknutého kolektivu Vlků. Musí si projít začleňujícími rituály, které jsou tradičně součástí hokejových týmů. Tady film věrně kopíruje skutečnost.
Kluci od ledu si jednoduše nedávají nic zadarmo a navzájem si dokazují, že nejsou padavky. Také David se usilovně snaží stát součástí party, někdy až na sílu a třeba cukrovka je ve snímku zdůrazňována jako velký handicap. Zobrazení týmového ducha, tolik potřebného v kolektivním sportu, tady v některých situacích chybí.
Narážení na korupci
Postupně se musí David jako diabetik popasovat se šikanou, dokonce i v kyberprostoru prostřednictvím sociální sítě připomínající Facebook. Průběh konfliktu je ale až přehnaný a vyústění problémů divák chtě nechtě v ději očekává už dlouho.
Asi každého musí napadnout, proč v tak vyhrocené situaci David v týmu dále zůstává. Roli hrají i peníze bohatého otce, což ostatní z kabiny citelně vnímají. Režisér Polenský tím naráží na korupční problematiku v hokejovém prostředí. Není výjimečné, že movití rodiče protlačí potomky do sestavy, přičemž nadějní hráči zůstávají jen mezi náhradníky na lavičce.
Protože jsem vyrůstala ve třídě plné hokejistů, vím, že kluci s hokejkou mají vlastní svět. Dávají si záležet, jaký si vytvářejí obraz „profi sportovce“, který má v partě hrát prim. Kdo nemá značkové oblečení nebo nejnovější telefon, může to od ostatních schytat. Proto si myslím, že i reklamy ve filmu do příběhu zapadají a vystihují realitu. Tu má zvýšit přítomnost bývalého reprezentanta Martina Hostáka na plátně, stejně jako komentář od Roberta Záruby. Oba hrají sami sebe, jenže diváci, kteří neholdují hokeji, moc nechápou, proč zde ti dva jsou.
