Film Ona promlouvá k těm, kteří rádi prožívají imaginární lásky, míní filmový recenzent
Americký režisér Spike Jonze se prostřednictvím snímku Ona, který se v českých kinech začal promítat 27. března, přenesl do nedaleké budoucnosti. V té přibližuje milostný vztah mezi citlivým a osamělým Theodorem, kterého ztvárnil Joaquin Phoenix a revolučním operačním systémem OS1, kterému propůjčila hlas Scarlett Johansson. Umělá inteligence je již na takové úrovní, že dokáže uživatele vycítit, zavtipkovat si s ním, ulevit od pocitů samoty a dokonce se do něj i zamilovat.
Podle filmového recenzenta Kamila Fily, však snímek Ona není triviálním příběhem, který straší diváky apokalyptickými technofobními vizemi. Při letošním udílení cen Americké filmové akademie Oscar, drama Ona dokonce zvítězilo v kategorii Nejlepší původní scénář.
Stroj nedokáže cítit
Vztah s operačním systémem se dá zfilmovat, ale zda tato představa nedaleké budoucnosti má alespoň malou technickou oporu z hlediska vývoje technologií, je těžkou otázkou. Potvrzuje to i Fila: „Natrefil jsem na tvrzení, že je prakticky nemožné přeložit do strojového jazyka pojmy jako znát, vědět, zamýšlet se nebo cítit a mít zkušenost. Strojový proces vyhodnocování dat je také na hony vzdálený tomu, co lidé zažívají jako uvědomování si sebe sama.“
Dále Fila vysvětluje, že podobné emoce jsou založeny na pocitech strachu či uspokojení. Jenže stroj by musel sám sebe chápat jako živou bytost, nemá však žádné předpoklady, na základě kterých by to dokázal. Již roky se vedou debaty na téma, zda je člověk schopný oddělit od sebe virtuální realitu a dění za vlastním oknem. Na to navazuje i Fila. Podle něj snímek Ona není ani tak o nových technologiích, jako spíše o lidských vztazích a jistých (sebe)klamech.
Vnitřní monolog je vnímán jako dialog
Na začátku března v pořadu Hyde park České televize, v dílu věnovaném výsledkům udílení cen Oscar, Kamil Fila zmínil, že je film hlavně formou, nikoli obsahem. Ten si každý divák doplní sám. Ve snímku Ona se podle něj jedná o promluvu k lidem, kteří rádi prožívají imaginární lásky a své vnitřní monology dokážou považovat za partnerský dialog. „Je to film vypovídající hodně o strachu z odmítnutí, selhání, souzení ostatními a také o iluzi, že právě tyto problémy nám pomůžou vyřešit nové technologie, které se nám budou přizpůsobovat,“ upřesňuje.
Fila zmiňuje, že tento snímek poukazuje na nový typ velmi emocionálně založených mužů a obraz světa, ve kterém víceméně neexistuje násilí, bída, ale ani tradiční pojetí práce. „Tento film líčí odcizenost a izolovanost lidských bytostí v moderní civilizaci. Směřuje ke zpětné oslavě romantiky a nalezení druhé spřízněné duše,“ uzavírá.
