Film Balerína zobrazuje skutečné taneční prvky, ale nereálné sny
Baletních filmů je málo, a ještě méně těch animovaných. Zatímco jeden z tematicky nejznámějších snímků Černá labut´ v hlavní roli s Natalie Portmanovou fascinoval diváky tím, že prezentoval odvrácenou stranu baletu, Balerína je pozitivní ukázkou klasického divadelního tance. Na věrném zpracování tanečního pohybu animovaných postav mají zásluhu především významní tanečníci pařížského baletu: Aurélie Dupont a Jéremie Bélingard.
Děj filmu přenáší diváka do bretaňského sirotčince na konci devatenáctého století, kde žije dívka Félicie se svým kamarádem Victorem. Zatímco Victor má sen stát se slavným vynálezcem, Félicie celý život touží po jediném – být slavnou baletkou v Paříži. Na vlastní pěst se tedy vydávají do hlavního francouzského města, kde se Félicie malým podvodem dostává do konkurzu klasického baletu Louskáček od Petra Iljiče Čajkovského.
Příběh dobře pracuje s rolí dívky, která má sice vášeň pro tanec, ale zkušenosti s baletem žádné. Když se Félicie poprvé postaví na baletní špičky, okamžitě spadne. Ostatní dívky nemá šanci jako začátečnice stíhat, nikdo se s ní nebaví a taneční mistr jí opovrhuje. Ze skoku končí většinou na zemi a názvy baletních prvků ji nic neříkají. Děj navíc zobrazuje i zásadní milník každé baletní scény a tím je konkurence. Féliciina sokyně má však jeden zásadní deficit – tancuje, protože si to přeje její matka.
Za pár dní sólistkou
Až potud je film věrnou kopií baletního prostředí, dokud nedojde na hlavní zápletku. Dívky se ujme bývalá balerína, která nyní působí v budově divadla jako uklízečka. To je filmové klišé, ale vzhledem k pohádkovému žánru není pro diváka problém tuto skutečnost akceptovat. Co se ale rozchází s realitou, je, že odhadem dvanáctiletá dívka by neměla ani po intenzivním tréninku žádnou šanci stát se za pár dní sólistkou v klasickém baletu. S tancem totiž děti běžně začínají už v pěti letech.
I když se hlavní postavy při tréninku soustředí na zásadní prvky, jako jak dopadnout ze skoku s lehkostí nebo že při piruetě se musí balerína vždy dívat do jednoho bodu. Félicie by se zřejmě tuto techniku nikdy tak rychle nenaučila. Také balancování na špičce ve šněrovacích botách se může zdát trochu úsměvné. I přesto ale pohádková zápletka poukazuje na dřinu, která je důležitá pro uskutečnění svých snů, což divák ocení nejvíce.
Pozoruhodná je práce s opravdovými baletními reáliemi. At´ už se jedná o samotnou budovu Opéry Garnier či hudbu z klasického baletu Labutí jezero, to vše dodává filmu na důvěryhodnosti. Nejzásadnější je postava Rosity Mauri, což byla skutečná primabalerína původem ze Španělska. Právě s ní si má Félicie na konci zatančit v Louskáčkovi se zahajovacím Grand Jete (jeden z nejobtížnějších skoků v baletu, pozn. red.). Jak říká v závěru filmu baletní mistr, balet není jenom záležitost kroků, musíte cítit bolest, vztek anebo lásku.
