Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Famfárová generace přichází o své oblíbené postavy z televizní Kouzelné školky

Dětem, které vyrostly na Kouzelné školce, pomalu odcházejí postavy, které je provedly dětstvím. Ve čtvrtek 14. března zemřel Stanislav Zindulka, před dvěma lety Libuše Havelková. S každým odchodem někoho takového, jako byl kouzelný děda Standa nebo babička Libuška, si nutně uvědomujeme, že i my stárneme. Jako by nám s každou takovou ztrátou ubyl i kousek z našeho dětského světa.

Když jsme byli malí, všichni jsme to měli stejně. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme seděli v obýváku před televizí a čekali na náš nejoblíbenější pořad. „Ahoj holky, ahoj kluci,“ je to tady. František nás zdraví a nám začala nejkouzelnější půlhodina dne. A tak je pro nás vždy velkou ránou, když se dozvíme, že odešel někdo, s kým jsme prožili kus dětství. Před dvěma lety umřela televizní babička Libuška, před rokem děda Lubin a minulý týden i děda Standa. Postupně tak odešli naši školkoví prarodiče.

Pořad Kouzelná škola byl pro mě, ale i pro mé vrstevníky středobodem vesmíru. Ať se během dne dělo cokoliv, ve čtyři hodiny jsme museli být u televize, přes to – jak se říká – nejel vlak. Nikdo nechtěl propásnout další vylomeniny dědy Lubina nebo nový příběh dědy Standy. Ruku na srdce, kdo z nás jim tenkrát neposlal (či alespoň nechtěl) do Kouzelné školky svůj nejkrásnější obrázek?

Pro rodiče pořad znamenal půl hodiny klidu, pro nás zase chvíli plnou radosti, na kterou vzpomínáme s úsměvem dodnes. Na Facebooku před rokem dokonce vznikla stránka, která spojuje děti famfárové generace. Ta má v současnosti přes deset tisíc fanoušků a nikdo z nich na Kouzelnou školku nedá stále dopustit. Stárneme, i přes to má ale naše generace navždy něco společného. Díky Kouzelné školce jsme prožili famfárové dětství, a za to vděčíme právě i babičce Libušce, dědovi Lubinovi a dědovi Standovi.


Dáša Šamanová
Dáša Šamanová
Třetím rokem studuji Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze a již čtvrtý semestr působím v Generaci 20. Tentokrát už na tom, pro mě zatím nejnáročnějším, postu, a to jako šéfredaktroka. I když je náročný, baví mě ze všeho nejvíc. Každým dnem totiž posouvá hranici mých nervů, ale i schopností jednat a editovat články mladších spolužáků, o krok dál. Pocházím z malé jihočeské vesnice, kam se ráda vracím a k životu potřebuji přírodu, cestování a smích.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.