František Skála jako umělec – sběratel
Výběr z díla
Syn Františka a Aleny Skálových se dostal do širšího povědomí až v roce 2002. V té době natočil znělky pro Filmový festival v Karlových Varech s vokálním uskupením Tros Sketos, jehož je členem. Tato skupina ale není pro znalce žádnou novinkou. Trojice umělců (kromě Skály ještě Jaroslav Róna a Aleš Najbrt) se dala dohromady už v roce 1986, prý aby vymyslela něco vtipného na večírek. O čtyři roky později opět uváděl svojí znělkou filmy slavného festivalu. Jmenovala se Rituál a i tentokrát si v ní zahrál. Ztvárnit jeho představu nebude nic jednoduchého.
Umělec minulé doby
František Skála byl umělcem snad už od narození. „Objíždím na tříkolce park kostela Cyrila a Metoděje v Karlíně a nacházím předměty.“ To je podle jeho vlastních slov nejstarší vzpomínka. Sbírání mu zůstalo dodnes. Jeho díla vznikají snad ze všeho, co si může člověk představit. Od přírodnin jako je samorost, kámen, šiška přes molitan, mýdlo až po vnitřnosti mobilních telefonů a výstřižky z pornočasopisů. Sám ale mobil nevlastní a nemá ani emailovou adresu, televizi či auto, žije v ústraní v domku mimo Prahu.
Záočí
V roce 2004 na sebe upozornil na plakátech po celé Praze, kde v molitanovém obleku á la Elvis Presley zval na svou výstavu v Rudolfinu. To, kteří ho do té doby měli jakýmkoli způsobem zaškatulkovaného, museli svůj názor změnit. Obří gramofon, miniaturní hlavičky vypadající jako rituální vyschlé hlavy obětí zapadlého kmene, kusy dřeva stylizované do jídla nebo zapalovače jako chilli papričky. Skála jednoduše využívá vše, co mu „přijde“ pod ruku.
Nyní jsou jeho díla k vidění v Galerii u Betlémské kaple. Výstava ukazuje umělcovy práce z osmdesátých a devadesátých let pod názvem Výběr z díla. Výtvory, které na první pohled působí roztříštěně a neuspořádaně, spojuje hojně používané dřevo, které výtvarník umě kombinuje s všemožnými prvky. Střídají se vedle sebe exponáty bizardní, legrační, roztomilé i vtipné.
Záočí při prvním dojmu vypadá jako roztomilá králičí pacička (pokud se něco takového dá samo o sobě považovat za roztomilé), ale až ve chvíli, kdy si návštěvník přečte název, se pocit změní na pobavení smísené s lehkým znechucením. I nudně vypadající přelomená březová větev nabývá významu až po přečtení štítku: Křehké vztahy. S tím trochu souvisí plastový podsvícený pididivan, nad kterým se naklání větvička, to celé pod názvem Žhavé doteky. Exponátů k pousmání i ušklíbnutí je ale v galerii zdaleka víc.
aya