Druhý díl filmu Mamma Mia se svou bizarností hodí spíše do kabaretu než na plátna
Pokračování úspěšného filmového muzikálu má poměrně prostý příběh. Bohyně Donna, kterou ztvárnila americká herečka Meryl Streepová, zemřela a její dcera Sophie, v podání Amandy Seyfriedové, chce obnovit polorozpadlý hotel na ostrově Kaloraki v Řecku. Hned na začátku snímku se divák setkává s flashbacky z doby, kdy mladá Donna, kterou hraje Lily Jamesová, dokončila vysokou školu. Diváci se dozvídají (stejně jako v prvním díle), jak probíhala její seznámení se třemi osudovými muži, s jedním z nichž pak otěhotněla. Scény ze současnosti, ve kterých je Donna již po smrti, trochu chaoticky střídají ty z minulosti. V jedné chvíli si Sophie povídá se svým nevlastním otcem o hotelu a pak děj najednou skočí o dvacet let dozadu, kde mladá Donna chodí po Paříži.
Taneční cesta do Řecka
Lehký zmatek v ději ještě umocňuje bizarnost činů některých postav. Ve filmu je totiž celkem běžné, že někteří z ničeho nic odjedou z práce, nechají své povinnosti a přeletí polovinu světa, aby se mohli podívat na otevření hotelu v Řecku. A to i za předpokladu, že se po celou dobu tváří, že nikam nepojedou. Jako například jeden z nevlastních otců Sophie, který se zvedne uprostřed obchodního jednání v Tokiu a okamžitě pádí za svou dcerou do Řecka. A samozřejmě dorazí včas. Ve stejný moment se vydává na cestu i druhý otec a bere s sebou snad všechny lidi, které cestou potká. Samozřejmě za doprovodu veselých písniček od švédské popové skupiny ABBA.
Bizarnost snímku se však postupně stupňuje příchodem nových postav. Dvě nejlepší kamarádky Donny, které už mají nejlepší léta za sebou, přijíždí v lesklých estrádních oblečcích z 80. let, s tunou makeupu a čerstvou plastikou. Královnou těchto umělých dam je zpěvačka Cher, která hraje babičku Sophie. Po tom, co si střihne písničku, se divák modlí, aby došla z jedné strany místnosti na druhou, jelikož má na nohou obrovské a mohutné podpatky, na kterých se sotva udrží.
Št´astný, ale kýčovitý konec
Co se však tvůrcům rozhodně povedlo, jsou kostýmy a celá výprava, kvůli které snímek působí vesele. Všichni nosí volné a světlé oblečení, což dotváří celkovou atmosféru filmu. Sophie má na sobě vždy top s modrými pruhy, ostatní třeba dlouhé sukně s květovanými vzory. Ve filmu jsou také odkazy na první díl. Například když mladá Donna se zlomeným srdcem zpívá legendární píseň Mamma mia. Št´astný konec je samozřejmostí. Všichni se totiž nakonec shledají a celý kýč je zakončen setkáním uvzlykané Sophie a ducha Donny v malém kostelíčku. Romantická komedie, která sice neurazí. Svou bizarností však připomíná spíše kabaret než celovečerní film.
