Dříve graffiti obkresloval, nyní prodává Jan Kaláb své obrazy za desítky tisíc
Graffiti se během několika desítek let stalo nedílnou součástí městského života. Lidé se s ním setkávají téměř na každém rohu. Tagy (podpisové značky sprejerů, pozn. red.) nebo piecy (jedno graffiti, pozn. red.), jsou k vidění nejčastěji v podchodech, na zdech veřejných budov nebo v dopravních prostředcích. Většina obyvatel měst tyto malůvky přehlíží do doby, než se objeví na fasádách jejich domu. Pak jej automaticky zavrhují a označují je jako vandalství. Samotné tagy málokdo považuje za umění. K piecům však mají někteří lidé shovívavější názor, protože se nejedná pouze o jednobarevné značky writerů (sprejeři, pozn. red.). Graffiti má však také přívětivější stranu, která si zaslouží obdiv.
„Poprvé jsem se setkal s graffiti na dovolené s rodiči. Viděl jsem v tom něco tajemného, barevného a hlavně cool, ale nechápal jsem, co to je. V té době jsem neměl foťák, tak jsem chodil s bločkem a piecy obkresloval,“ tvrdí Jan Kaláb, český výtvarný umělec, známý po světě také jako Splesh, Cakes nebo Point. Dodává, že jeho první piece namaloval ilegálně v patnácti letech. „Moji rodiče byli nějakým způsobem tolerantní. Samozřejmě z toho nebyli nadšení, ale viděli, že mě to baví a třeba to bude mít i nějaký pozitivní vliv do budoucna,“ vypráví. Zároveň vysvětluje, že v té době se jednalo pouze o přestupek, který se řešil pokutou. Dnes sprejováním writeři porušují zákon.
Sprejování po zdech jako umění
Graffiti není pouhým vandalismem, jak si někteří myslí. Své místo dnes nachází v galeriích i muzeích. Ve výtvarných centrech si mohou potenciální zákazníci zakoupit obrazy od graffiti umělců za nemalé peníze. Podle Kalába se cena jednoho jeho díla pohybuje řádu desítek tisíc i výše. „Zájem o obrazy je, ale není to dramatické. Ne každý si ho může dovolit,“ tvrdí. Dodává, že je také velmi důležité, jaké má daný umělec na výtvarné scéně jméno.
„V galerii je tvoření úplně jiné než na ulici. Kdybych vzal plátno a udělal na něm graffiti piece jako na Vranovském mostě (přehrada Vranov na jižní Moravě, pozn. red.) nebude to působit tak dobře, jako venku na zdi,“ říká Kaláb. Přiznává, že dnes už nevyráží ilegálně sprejovat, jako to dělal dříve. Svou tvorbu musí přizpůsobovat požadavkům zákazníků. V minulosti tvořil také podle předloh, nyní dává přednost pouze své fantazii. „Dřív jsem byl ochotný dělat podle cizích návrhů, ale teď už tak netvořím, nedělá mi to radost,“ říká. Čas od času mu také někdo zavolá, že by chtěl na zakázku pomalovat i stěnu venku, nebo uvnitř domu.
Ke své práci potřebuje zejména spreje a akrylové barvy.Pokud tvoří na velkých zdech, je zapotřebí také žebřík nebo vysokozdvižná plošina. „Když se tvoří ilegálně, tak člověk musí mít nejen barvy, ale hlavně rychlé nohy. Pokud tvořím něco trojrozměrného, hledám nějaký materiál, který je nejen dostupný, ale také vhodný pro mou tvorbu. Jedná se například o překližkové desky, polystyren nebo sádru,“ dodává Kaláb.