Diváci se zapotí, když herci hrají Herce
Zuzana Bydžovská a Bohumil Klepl jako Jo a Steve, Zdroj: Studio DVA
Zelenka se při tvorbě této hry, kterou nastudoval už pro divadlo Fantastika v roce 2008, ale po 22 reprízách tam byla z provozních důvodů stažena reportáru, nechal inspirovat dvěma komediemi britského dramatika Michaela Frayna.
Na jevišti vidíme příběh ze hry Číňani, která je klasickou konverzační komedií pojednávající o peripetiích anglického manželského páru.Sklerotický Steve a upjatá Jo pořádají večeři pro své přátele, na který nedopatřením pozvou Barnyho i jeho bývalou přítelkyni. Inspirace druhou Fraynovou komedií Bez roucha divákům pak odhaluje život herců na scéně i v zákulisí.
Obě komické roviny jsou na jevišti současně hořce protkány zkušeností českých herců, které je nutí přijímat roli tzv. celebrit třeba při otevírání benzinové pumpy, což divák určitě rychle dojde. Ale zapotí se na začátku hry v Zelenkově režii, kdy velkou trpělivost vyžaduje pochopení toho, co se na jevišti odehrává. Často se opakující monology či zmatené vstupy neupraveného herce na scénu nejsou dostatečně publiku vysvětleny a také hudba, která hru podkresluje, neodpovídá komediálnímu žánru.
Což ale vyznívá jako předznamenání, že zřejmě půjde i o něco víc, než jen o prvoplánovou satiru na lidskou přetvářku a beznaděj. Odhalení přichází na začátku druhého dějství. Scéna se mění a z jídelny anglického páru se dostáváme do zákulisí českého divadla. Čas se vrací před začátek hry Číňani a divákům se představují „Herci“. Celou komedii tak vidíme podruhé, tentokrát ale z opačné strany kulis. Ve třetí části se herci pokouší přece jen suplováním několika rolí dramatický útvar dohrát a když se jim to povede, vrací ke svému životu za scénou.
Zuzana Bydžovská a Bohumil Klepl jako Saša a Barney, Zdroj: Studio DVA
Ústředním motivem hry Herci je hraní jako takové. Bohumil Klepl v ní představuje kromě dvou komických postaviček zároveň herce, se kterým má na jevišti velmi působivé pouto. Přesto, že i v této rovině působí s velkou nadsázkou, je za tím cosi dojemně realistického.
Zuzana Bydžovská dává do svých čtyř rolí všechny typy hereckého projevu, ve kterých vyniká – neurotická manželka, nešt´astná milenka, ironická hospodyně, starostlivá přítelkyně. Na jevišti se ale nečekaně objeví i v roli mladého Saši, který je vypodobněn jako tzv. afroman z pohřebního ústavu. Tato epizodka svou groteskností vyčnívá nad všemi.
Hra má zřejmý rukopis Petra Zelenky. Autor Příběhů obyčejného šílenství, Samotářů a Karamazových si i v tomto díle pro sebe už tradičně pohrává i s prvky filmového herectví. Nejviditelnější je tato stopa rozličného a na jevištích nevídaného hereckého vyjádření patrná v samotném závěru, kdy jde veškerá nadsázka stranou a postava Zuzany Bydžovské se s pláčem vrhá do náruče bývalého manžela, ale z celého díla divákům zůstává nahořklá chut´.