Divadlo Kámen už 13 let alternativně „prudí“
„Prostě jsme vzali opravdový tunový pískovcový blok a nabídli ho jen tak lidem na ulici k tesání. Fungovalo to jako u každého podniku: jen tak na povrchu to samozřejmě zaujalo mnohé, ale i tentokrát se mezi stovkami kolemjdoucích našlo několik, které to opravdu oslovilo.“
Petr Macháček, režisér divadla
Tesací akt začal v deset hodin, kdy jedna z hereček divadla slavnostně pomocí dláta a kladiva zahájila originální divadelní happening. Ten probíhal až do odpolední šestnácté hodiny. Lidé se zvědavě ploužili kolem pískovce, kde se každou chvíli střídal nějaký zájemce. Stejně tak se zájmem pozorovali hosta happeningu, kováře, který před zraky všech přítomných ukazoval hodnotnost a umění své práce.
„Já jsem z té vaší akce příjemně překvapená. Rozhodně skvělý nápad,“ žasla nad tesací přehlídkou jedna z účastnic, která si během chvíle neváhala vyzkoušet jak samotné tesání, tak těžkou kovářskou práci. Režisér, herci i herečky sladěni do černo-červené barvy, tedy typického témbru divadla, bavili kolemjdoucí, rozprávěli o divadle, zvali na večerní představení, občerstvovali se tvarohovou buchtou a zahřívali rumem, „Rozhodně to mělo velký význam jako reklama, produkční krok kupředu správným směrem. Byl to zajímavý nápad a provedení, které mělo očekávaný výsledek a zkrátka to splnilo účel,“ zhodnotila akci jedna z hereček divadla Pavla Procházková.
A proč se sezóna zahajovala právě tímto neobvyklým způsobem? „Říkali jsme si, co bychom mohli udělat ve veřejném prostoru, a rozhodli jsme se pro tesání kamene, protože naše divadlo je vlastně částečně a hrubě otesaným kamenem,“ vysvětlil režisér a autor her Petr Macháček. Samotné tesání pískovce mělo jeden důležitý cíl – zjistit podobu nejmenovaného a neznámého sochaře, o kterém pojednávala i první hra divadla. „Je dobré vrátit se také někdy o těch deset let zpět a připomenout si, že u zrodu divadla stál opravdu sochař či kameník Schuller nebo Miller. Ten člověk prostupuje všechno, tak jak je možné, že jsme se jeho podobu dosud nepokusili naznačit do kamene? Nepatří přece do slov a na cedulky, ale do kamene. Na druhou stranu, můžeme podobu jen naznačovat, nesmíme jít dál, abychom si ho moc neomezili, nevymezili, nezavřeli,“ ujasnil smysl tesání režisér Macháček.
Atmosféru akce a vytváření podoby sochaře doplňovala živá hudba, která je jako doprovod typická i pro divadelní hry. „Původně to mělo být skromné, nakonec se to trochu nekontrolovatelně zvětšilo díky připojivším se muzikantům a kováři,“ objasnil Petr Macháček. Pozvaní hudebníci profesionálně střídali nástroje, žánry i repertoár. Kromě příčné flétny s basou nebo kytarou mohli účastníci happeningu slyšet i houslové sólo a ke konci programu si zabroukat známé swingové hity v podání mladých konzervatoristů z kapely Tři neděle potom.
„Jsem rád, když se happening alespoň chvílemi mění v něco opravdového. Díky skutečnému kameni, skutečně vznikající soše a díky živé hudbě to šlo téměř samo. Na ulici není, narozdíl od divadla, nikdo vyloučen,“ uzavřel své pocity z happeningu režisér Petr Macháček.