Divadelní hra je hlubší práce, v seriálu natočím dialogy a je to, říká herec Filip Rajmont
Do loňského jara jste působil v několika divadlech a často jste nestíhal. Jak zvládáte žít v současné situaci, kdy se nemůže skoro nic?
Byl jsem zvyklý mít plný diář většinou od pondělí do pátku. Teď v něm mám napsané nějaké drobné činnosti. Naše práce utrpěla hned na začátku pandemie koronaviru velkou ránu. Naštěstí jsem měl angažmá v Národním divadle, díky tomu pobírám alespoň základní plat, což je výhoda oproti hercům, které si divadla najmou pouze na konkrétní hru. Ti jsou na nule. Nevíme, jestli se na divadelní prkna dostaneme ještě v této sezóně, která trvá do konce června. Projekty, které jsou nyní ve fázi příprav, se budou moci hrát až příští jaro, protože nikdo nedá peníze do něčeho, co se neuskuteční.
Aktuálně máte, jak jste řekl, angažmá v Národním divadle, ale také v Hudebním divadle Karlín a Švandově divadle. Víte, jaké mají vedení divadel plány poté, co se koronavirová opatření rozvolní?
Nikdo neví, kdy se začne znovu vystupovat. Bude nutné dostat lidi zpátky do divadla. Nejsem v tom optimista, takže si nemyslím, že se první den po otevření divadla naplní. Lidé si dobře rozmyslí, jestli si koupí nové boty, nebo lístek do divadla, který může stát i přes tisíc korun. Bude složité si znovu najít cestu k divákovi.
Rád bych hrál v dílech, co jsou umělecky kvalitnější.
Už deset let také účinkujete v seriálu Ulice, kde ztvárňujete učitele výtvarné výchovy Otu Puklického. Baví vás seriál víc než divadlo?
Divadlo je základním pilířem mé práce. Ale to, že mám možnost účinkovat v televizním seriálu, navíc v této době, je ohromné štěstí. Se svou postavou jsem se za tu dobu sžil. Je to práce, která mě baví. Spousta herců má tendenci dávat najevo, že jsou komerční seriály špatné. Ale co je na tom špatného? Samozřejmě bych rád hrál více ve filmech a dílech, které jsou umělecky kvalitnější. Nicméně seriál je pro mě stále dobrá práce.
Takže působení v komerčním seriálu je oproti divadlu odlehčující?
Ano, víceméně. Pro mě je to volnější práce a také zábava. V divadle se herec do role víc ponoří, je to hlubší práce. Když si zkouším divadelní roli, tak se intenzivně věnuji tématům, která se týkají dané hry. V seriálu je potřeba natočit 40 stránek textu za den. Člověk tam přijde, natočí nějaké dialogy, ale víc do toho neinvestuje.
Jak se za deset let vyvinula vaše postava?
Postava se v životě posouvá stejně jako já. Tehdy mi bylo 33 let, teď je mi 43 let. To samo o sobě je už změna. Když jsem začínal, moje postava nechtěla učit, práce ji nezajímala, byla do ni vztažena svou matkou. Ota Puklický byl také docela děvkař. Nyní je to člověk, který učení bere vážně, dodělal si školu a založil si rodinu.
Umělecké školy přesycují herecký trh.
V seriálu se potkáváte s mladou generací herců. Jak ji osobně vnímáte?
Ti starší a zkušenější často nadávají na ty mladé a nezkušené. Ale to zkrátka nelze odsoudit. Žádná generace není lepší nebo horší. Dnešní mladé lidi ovlivňují sociální sítě, což je pro mě a mé vrstevníky tabu, a i to má podíl na herectví. V práci se někdy potkávám s dětskými talenty, které se pro herectví narodily. Občas ale narazím i na méně talentované, nicméně jsem trpělivý člověk a rád s nimi pracuji.
Když tedy rád pracujete s mladými lidmi, proč jste zanechal učení na DAMU?
Učil jsem tam pouze rok, tehdy mi bylo 29 let. Problém byl v tom, že jsem se cítil spíše jako student než jako učitel. Možná se k tomu někdy vrátím, učení mě bavilo, ale tehdy to na mě bylo ještě brzy. Obecně tu ale myslím máme až moc uměleckých škol. Ročně vyjde dvě stě absolventů z oboru herectví a ne každý má šanci se uchytit. Soukromé školy v tomto směru přesycují umělecký trh nejvíce.
