Decadence now! – Za hranicí krajnosti se ocitá každý z nás
Každý z nás se někdy cítí zcela bezmocný a plný úzkosti. Často se ocitáme ve stavu deprese a na hranici svých sil. A možná i za hranicí krajnosti. Takové pocity obsažené ve fotografiích a plastikách můžeme až do ledna 2011 shlédnout v Galerii Rudolfinum. Dekadence now – Za hranicí krajnosti, jak zní celý název výstavy, v nás opět vyvolá otázku, co vše se dnes dá považovat za umění. Série výtvorů nám však také možná připodobní pocity, které mohou být až nebezpečně známé.
Dekadence v Galerii Rudolfinum je provokativní a pornografická. Světoví autoři mají za cíl nejen šokovat, ale stejně tak vyjádřit svůj pohled na život, své postoje k náboženství, sexu, drogám a násilí, a to bez jakýchkoli zábran.
Kříž z cigaretových nedopalků
I přesto, že lidé k výstavě přistupují spíše negativně, jejich zájem je obrovský. Každých 5 minut přicházejí noví nadšenci, kteří do sálu vstupují s určitou obavou. S obavou, že se v některých sděleních poznají, že jim to cosi připomene. V jednotlivých místnostech, které jsou tématicky nebo stylově rozdělené se plouží od jednoho výtvoru ke druhému a v hlavách se jim míchají všelijaké myšlenky. Občas jim přeběhne mráz po zádech, jejich mimické svaly sem tam naznačí zhnusený úšklebek nebo se naopak ironicky pousmějí.
Jako z každé kulturní události si návštěvník i z této výstavy odnáší určité pocity, které mohou být buď naplněné, nenaplněné, uspokojující, neuspokojující a v hlavě mu koluje otázka: Proč? Proč se svázaná a mučená žena vyfocená před útokem koňského údu má považovat za umění? Proč se autoři snaží přiblížit svoji víru prostřednictvím kříže z cigaretových nedopalků? A proč by měl člověk, který si žije krásný a spokojený život, na chvíli naprosto propadnout depresi a sdílet s „šíleným“ fotografem jeho dílo?
Já nejsem dekadentní…
Zajímavý zůstává i fakt, že někteří autoři vystavující své kousky se za dekadenty nepovažují. Jedním z nich je známý kontroverzní fotograf Joel-Peter Witkin, který se proslavil aranžováním a focením mrtvol nebo lidí s tělesným postižením. Ten v rozhovoru časopisu Respekt z 11.10. 2010 doslova říká: „Dekadence pro mě symbolizuje potlačení života, lidství podléhající zlu a temnotě. Podstata mé práce je opačná. Mým přesvědčením je bojovat za světlo.“ J.P. Witkin svoji obhajobu v rozhovoru uvádí na pravou míru, když říká, že obdivuje lidi, kteří mají určitý handicap, at´ už fyzický nebo psychický, ale nepropadnou zmaru a dekadenci, proto nechce být do tohoto směru řazen.
Joel Peter Witkin, Portrait of Joel
Pokud ovšem neznáte názor každého z vystavovaných autorů, nemůžete ani hodnotit, zda se vám dílo líbí či nikoli. Z estetického hlediska samozřejmě ano, ovšem ne z hlediska obsahového a sdělovacího. Nejste totiž schopni z fotografie nebo plastiky přesně poznat, jaký příběh a názor dílo doprovází. Pokud k tomu patříte mezi více konzervativní občany, je zřejmé, že vás výstava nijak nenadchne, ba naopak akorát pohorší a znechutí. Jestli se však řadíte mezi ty, kteří se nebojí něčeho jiného, odlišného a pokusíte se alespoň z části přijít na ústřední myšlenku práce dekadentního umělce, může vám výstava dát další pohled na svět. Také si ale uvědomíte, že vše, s čím se na výstavě seznamujete, může zažít nebo dokonce zažívá každý z vás. Úpadek, deprese, samotu, sklony k násilí.
Nebuďte spokojení
Slovo dekadence se dá charakterizovat mnoha způsoby, např. jako individualistický a subjektivistický myšlenkový a umělecký směr vyjadřující úzkost a depresi člověka. Nebo jako pejorativní označení literárních a uměleckých směrů navazujících na romantismus. Také jako světový názor a životní postoj vycházející ze Schopenhauerovy a Hartmannovy filozofie nevědomí a Nietzchovy filozofie nadčlověka.
Možná je načase přestat si hrát na spokojený a klidný život a zabývat se více svým nitrem, svými problémy a nebát se je říkat nahlas. Stejně jako autoři výstavy Dekadence now- Za hranicí krajnosti, kterým se to povedlo prostřednictvím fotografií a plastik hned ve třech městech najednou – v Praze, Plzni a Brně.
David Bailey & Damien Hirst, Jesus in Nailed to the Cross