Dasha: Po výhře Thálie je mým cílem druhé sólové album
Už v dětství bylo jasné, že máte velký pěvecký talent, ale vy jste chtěla studovat jazyky. Proč jste se zpěvu vyhýbala? Bála jste se neúspěchu?
Ještě jsem si tak nevěřila a nemyslela si, že bych se mohla zpěvem živit. Později přicházely různé soutěže a jelikož jsem se umíst´ovala docela dobře, vlastně na prvních příčkách, přesvědčila jsem se o tom, že je to asi přijatelné a mohla bych se zpíváním klidně živit.
O vás se ví, že jste nechtěla být muzikálová zpěvačka, ale teď patříte mezi ty neobsazovanější. Kdy nastal tenhle zlom?
To bylo úplně v začátcích, kdy nastal muzikálový boom. Myslím, že mě z tehdejší české tvorby neoslovilo nic, právě kromě muzikálu Jesus Christ Superstar, který jsem viděla jako malá. Pak jsem přišla na konkurz muzikálu Janka Ledeckého Hamlet a už tehdy jsem si říkala: „No Janek Ledecký, co tak může napsat za muzikál?“ Jelikož jsem se jim líbila a nabídli mi roli, poprosila jsem je o muziku. Když jsem si pak poslechla ty nádherné texty a příjemné melodie, tak jsem díky Jankovi změnila názor a pustila se do muzikálů.
Nedávno jste vyhrála cenu Thálie, ale nezúčastnila jste se slavnostního galavečera. Z jakého důvodu?
Bohužel jsem se nemohla zúčastnit a mrzí mě to, protože jsem v životě takovou cenu nedostala. Na tento večer jsme měli plánované představení v Plzni, takže jsem musela hrát, jelikož tam nemám alternaci. Nicméně já jsem ani nevěřila tomu, že bych mohla takovou cenu vyhrát, takže jsem si říkala, že je to asi správné, že tam alespoň nebudu sedět zklamaná. No a nakonec jsem zklamaná byla, protože jsem nemohla být na předávání.
Jak jste prožívala ten vítězný večer?
Musím říct, že mi to zpestřili kolegové. Hráli jsme zrovna takové muzikálové představení od Monty Python. Muzikál se jmenuje Spamalot, takže tam jsou veškeré šprímy povoleny. Od té chvíle, co jsme se dozvěděli, že jsem vyhrála, což bylo o pauze mezi dvěma dějstvími, si mě kolegové brali v každé scéně na paškál a zmiňovali, že jsem vyhrála Thálii a lidi se hlasitě smáli. Takže jsem si to tam užila asi mnohem víc než v tom Národním divadle, kde bych byla úplně vyklepaná z toho, co se vlastně stalo.
V roce 1997 jste natočila sólové album s názvem Do Peřin . Nechystáte další album?
Určitě se chystám, ovšem teď jsem se věnovala hlavně muzikálům, kde jsem hrála předepsané role a teď se stylově hledám. Vím určitě, že by nemělo být muzikálové, že bych chtěla vydat něco svého, ale zatím nemám konkrétní načasování.
Na co dalšího se v souvislosti s vámi můžeme těšit do budoucna?
V muzikálech to zatím jde, dostávám krásné role, takže si plním vše, co od toho očekávám, ale ve vlastní seberealizaci jde právě o sólovou desku. Ta je teď asi mým největším cílem.