Ďábelské rytmy a šílená hudba. Tak byl ve svých začátcích nazýván rock’n‘roll
Rock’n’roll vznikl z country hudby začátkem 50. let. V čem byl zásadní rozdíl mezi těmito styly?
Tenkrát si byly velmi podobné, rozdíl byl především v textech. Country texty byly mnohem korektnější a bez zbytečných výkřiků, které v rock’n’rollu uprostřed písní zpěváci dělají. Takové to „jéjéjé.“
Ve svých začátcích byl rock’n’roll velmi kontroverzním stylem hudby a nehrála ho skoro ani rádia. Proč?
Lidé na to totiž nebyli zvyklí. Poslouchali například Franka Sinatru nebo Deana Martina. Při tanci se drželi za ruce nebo kolem pasu. Ale když se hrál rock’n’roll, tak se mladí vyhazovali do výšky, dělali kotrmelce, podlézali si mezi nohama. A lidé střední a starší generace to vytřeštěně pozorovali a křičeli: „Zarazte to! Zatkněte je!“ Dokonce to nazývali ďábelskými rytmy a šílenou hudbou. Když byl v New Yorku první rock’n’rollový koncert, tak tam přijeli policisté a jeho účastníky rozehnali.
Jaká byla situace v Československu?
Podobná jako v Americe. Byla to celosvětová reakce. V rozhlase se třeba tenkrát hrály jen dojímavé písničky. Rock’n’roll se pak dostal do éteru skrze rádio Luxembourg, které mělo sídlo v Londýně a mohlo se naladit i u nás. V něm se rock’n’rollové hity hrály. Mladí je pak začali hrát třeba v parcích na kytaru a často si vymýšleli slova, která jen anglicky zněla. Začaly tu vznikat i české kapely, například George a Beatovens. Naše dětství na konci 50. a začátekem 60. let bylo ale ovlivněno americkou country hudbou a americkým rock’n’rollem. Nikoliv českým.
Dalo se v Československu k rock’n’rollu dostat i jiným způsobem, než posloucháním rádia?
Ano, například ve vršovické sokolovně, kde v 60. letech existoval New club. Každý čtvrtek tam budoucí pracovník československého rozhlasu Míla Jakub Langer seznamoval posluchače s americkou country hudbou a rock’n’rollem. Hrával tam desky, které jsou dnes nesmírně vzácné. Získával je od své sestry, která emigrovala do Nashvillu. Chodilo tam velké množství tehdejších zpěváků, kteří tam získávali texty a mohli tak přezpívávat některé západní hity v češtině. Například Viktor Sodoma, Miki Volek, Pavel Bobek, Karel Kahovec a mnoho dalších. Klub zanikl po začátku sovětské okupace v roce 1968.
V Praze ale byly i černé burzy, kde se daly pořídit gramodesky…
Máte pravdu. Protože co není možné sehnat oficiálně, je možné sehnat neoficiálně. Takže v 60. až 80. letech vznikaly černé burzy. Jedna taková byla například na Letné. V Praze se dalo sehnat spoustu desek, ale byly za nehorázné peníze. Jedna taková stála třeba 500 korun, což byla čtrnáctidenní výplata začínajícího inženýra. Takže lidé radši nejedli a šetřili si na ně.
Nebylo riskantní tyto trhy navštěvovat?
Čas od času tam vtrhla policie. Všichni popadli své desky a utíkali pryč. Když je policisté chytili, tak je odvezli, desky jim rozlámali a poslali je domů.
Vám se tohle stalo?
Nikdy jsem je neprodával, naopak, byl jsem rád, když jsem vůbec nějakou sehnal. Já je vyměňoval a měl jsem vždycky štěstí. Jednou policisté zastavili u mé hromádky, ale utíkali jiným směrem. Tak jsem rychle popadl své desky a utíkal na druhou stranu.
Půjčovali jste si desky navzájem?
To ano a dokonce nějakou dobu bylo v Praze v nejvyšším patře Lucerny nahrávací studio Fotofon. Tam bylo možné desku přinést a oni vám ji nahráli na jinou desku. Stálo to devadesát korun. To vím přesně, protože jsem byl častým návštěvníkem.
Předpokládám, že studio moc dlouho nevydrželo…
Po 21. srpnu 1968 zaniklo. Tehdy nebylo v kurzu, aby se tímto způsobem propagoval americký styl života.
Dnes se klasický rock’n’roll už tolik neposlouchá, proč si myslíte, že to tak je?
Protože neexistuje stanice, která by ho hrála. Možná jedině Oldies. Ta ovšem hraje všechno možné, takže i rock’n’roll. Hudba co se hraje dnes, se dá nazvat plevelná. Lidé, kteří měli v dětství rádi rock’n’roll nebo country hudbu ji budou mít rádi, dokud nezemřou. Ale když dnešním mladým pustíte písně, které poslouchali před třemi lety, tak jsou pro ně už moc staré. Takže hudbu, která se pouští dnes, už pravděpodobně nikdo sbírat nebude.
