Chytilová by za žádnou cenu neupustila od svého vidění světa, tvrdí filmový publicista
Slavná režisérka Věra Chytilová na většinu lidí působila jako energická osoba, která má co říct, a ví, jak to říct. Na zesnulou umělkyni vzpomíná také filmový publicista Jan Kastner (60). Chytilovou potkal osobně a její tvorbu velmi dobře zná. „Ze začátku nebyla nijak výrazná. Jméno Věra Chytilová zazářilo v 60. letech až v souvislosti s filmem Sedmikrásky,“ vysvětluje. Zamýšlí se nad tím, čím vším byla režisérka výjimečná i nad společnými rysy její tvorby.
Osobitých tvůrců bylo podle Kastnera ve stejné době více, Chytilová ale ve svých filmech poukazovala na témata, která se na plátnech neobjevovala. Zobrazovala promiskuitu, nahotu i drogy. „Dívky v plavkách nebo téma AIDS — to jsou věci, které se tenkrát běžně netočily,“ tvrdí Kastner. Dále zmiňuje kreativní práci s kamerou, dynamické střihy a zvláštní dialogy. Přesně v těchto oblastech se Chytilová angažovala.
Problémy s režimem měla neustále
Filmy Chytilové v 70. a 80. letech často neprocházely cenzurou. „V Plzni visel plakát na Panelstory (příběh obyvatel sídliště, zesměšňující normalizační společnost, pozn. redakce). Na poslední chvíli ho tady zakázali a nehrál se. Jel jsem tenkrát kvůli filmu až do Havířova,“ usmívá se Kastner. Říká, že politici sice snímkům Chytilové příliš nerozuměli, ale dobře chápali narážky na režim.
Podle Kastnera nelze také opomenout fakt, že Chytilová úzce spolupracovala s režisérkou a scenáristkou Ester Krumbachovou. Ta podle něj měla na její tvorbu podstatný vliv. „Jednalo se o dvě velké postavy českého filmu,“ říká Kastner. Dodává, že díky Krumbachové a vůbec celému týmu se dokázala Chytilová prosadit mezi zvučnými mužskými jmény jako Jiří Menzel a Jan Schmidt. „Lidé kolem ní chápali, co požaduje, a ještě do tvorby vložili něco ze sebe,“ podotýká.
Osobitosti se nikdy nevzdala
Kastner se s Chytilovou několikrát setkal a jen potvrzuje to, co říká mnoho herců a dalších lidí z oboru, kteří dostali příležitost s touto režisérkou spolupracovat. Byla zajímavá, občas iritující a velmi osobitá. „Někteří lidé se diví, že nikdy nebyla nominovaná na Oscara. Pokud o tuto cenu režisér usiluje, musí upustit od svého vidění světa, a taková ona nikdy nebyla,“ říká.
Svérázná Chytilová podle Kastnera patří k tvůrcům, jejichž filmy si najdou i v budoucnu své diváky. Přesto by její snímky neoznačil vyloženě za kultovní. „Lidé teď vyjadřují soustrast, z valné většiny se ale jedná pouze o obecná gesta. Kdybych je donutil podívat se na filmy z jejích začátků, jako je třeba Ovoce stromů rajských jíme, přišlo by jim to příliš složité,” konstatuje Kastner. Přesto je ale přesvědčen o tom, že má Chytilová v srdcích diváků své místo a k jejím filmům se rádi vrátí i po letech.