Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Chtěla jsem ukázat Kafkův černý humor, říká režisérka Martina Krátká o neobvyklé divadelní hře

Postavy z povídek Franze Kafky ožijí 19. června a navštíví nemocného spisovatele v posledních dnech jeho života. Nevšední divadelní hru Kafkárium dala dohromady herečka a režisérka Martina Krátká (33) spolu se studenty z Hereckého studia Švandova divadla. Mladí herci nejsou sice žádní profesionálové, vedou je ale zkušení umělci, kteří jim pomohli sžít s těžkým jazykem v Kafkových dílech.

Nová hra je složená z Kafkových povídek, což není úplně obvyklé. Proč jste nezrežírovala nějakou z jeho klasik, jako je Zámek nebo Proces?
Mám dojem, že většina adaptací má takovou fascinující, úzkostnou a tajemnou atmosféru. Já jsem toužila po tom, aby se ukázal i humor, který v Kafkovi je. Sice hrozně krutý a černý, ale je tam.

Kde se podle vás objevuje?
Vybrali jsme například postavy z povídky Umělec v hladovění. Kafka tam vymyslel, že hladovění je vlastně veliká show a na umělce se proto chodí koukat společenská smetánka, což je takový absurdní vtip. To jsme propojili se samotným Kafkou, který na sklonku života nemohl kvůli tuberkulóze už ani pít nebo jíst. Dále je to třeba povídka Zpráva pro jistou akademii, kde opice napodobuje lidi. Jako jejich typické chování vyhodnotí plivání, nadávání a pití alkoholu. Jednou prý četl Kafka povídku svému kamarádovi Maxi Brodovi a strašně se u toho smál. Byl to vlastně veselý člověk a bavič.

Režisérka tvoři hru spolu s mladými herci ze Švandova divadla. Zdroj: Barbora Vacková

Zatím jste hráli jen autorské inscenace, loni jste ale zařadili Erbenovu Kytici, která sklidila velký úspěch. Vybrala jste Kafku, jako známého autora, právě z toho důvodu?
Kvůli tomu ne. Nepotřebuju, aby to bylo vyprodáno dvacet let dopředu. Chci si jen užít tvorbu „s děckama“. Herecké studio je taková forma laboratoře, kde se hledá a zkouší. Studenti nejdříve absolvují dílnu improvizace nebo mluvy a následně dáváme dohromady představení. Není to jako v profi divadle, kde jsou na režisérku kladeny velké požadavky, aby hra byla úspěšná. Je mi naopak příjemné stavět si představení bez ambicí. Je lepší být pokorný v tvorbě, než myslet na to, abychom představení dokázali prodat.

A proč tedy konkrétně Kafka?
Chci, aby si v souboru každý zahrál a všichni měli stejný prostor. Jelikož je ale studentů třináct, je to těžké. V klasických hrách jsou většinou tak tři hlavní postavy a ostatní hrají křoví. Kafkovy povídky nabízí stylizované herectví a navíc jsou pro libovolný počet postav, což se hodí. Vybrali jsme jich okolo patnácti. Zároveň jsem si chtěla zkusit jeho dílo zrežírovat. Kafka používal těžký jazyk, který je náročný na uhrání, takže je to výzva. Kafku mám ráda, tři sezony jsem hrála v divadelním ztvárnění jeho povídky Proměna, které mělo letos derniéru. Chtěla jsem, aby Kafka v nějaké formě ve Švandově divadle zůstal.

Nejsem žádný kafkolog, s hrou mi pomáhal dramaturg.

Budou ve hře i skuteční lidé z Kafkova života, jako třeba některá z jeho manželek?
Částečně. Použili jsme něco z Kafkovy korespondence, například dopis Maxi Brodovi. Snažili jsme se také dodržet počet Kafkových žen a sester. Hra se odehrává ke konci Kafkova života. Potkáváme ho v nemocnici, ve vysokých horečkách, kde ho navštěvují právě postavy z jeho povídek.

V souboru jsou spíše mladší herci, kterým je okolo dvaceti let. Jak se zvládli vžít do takto těžké literatury?
Mě samotnou překvapilo, že to šlo dobře. Čekala jsem, že práce bude probíhat daleko hůř. Někteří členové začali Kafku dokonce i číst. Také jsme měli domluvenou prohlídku po stopách Kafky v Praze. Někteří navštívili jeho muzeum. Mám dobrý pocit z toho, že je představení i trochu vzdělávací záležitost.

Co jste udělala pro přípravu vy, abyste Kafkova díla pochopila?
Myslím, že jsem ještě daleko k pochopení Kafkovy tvorby. To základní jsem samozřejmě četla, ale nejsem žádný kafkolog. S hrou mi hodně pomáhal dramaturg, který měl za úkol Kafku nastudovat, ale já to celé beru zdravě. Mám ještě dvě zaměstnání. Učím na JAMU a nemohu zahltit veškerý svůj čas jen četbou. Koupila jsem si dvě životopisné knihy, ty základní díla jsem četla, některé už na gymnáziu, a byla jsem v Kafkově muzeu. Také jsme si prošli a rozebrali všechny jeho povídky.

Herci mlátí do všeho, od nádobí po kýble.

Stejně jako v Kytici i v Kafkáriu se objevuje autorská hudba. To máte ve studiu tolik muzikantů?
Je tu i dílna zpěvu, kterou vede operní zpěvačka Blanka Popková. Měla jsem pocit, že je právě letos v souboru muzikantů dost. Přehrála jsem jim asi tři písničky, aby zhruba věděli, v jakém stylu bych si hudbu představovala. Byl to americký jazzový písničkář Tom Waits a pak nějakou klavírní jemnou melodii. Mimo klasických nástrojů jsou ve výsledných skladbách i hodně naturální zvuky. Herci mlátí do všeho, od nádobí po kýble.

Myslíte, že hra bude srozumitelná i pro ty diváky, kteří od Kafky nic nečetli?
Já doufám. Je to takový kabaret Kafkových postav, který nebude klást na diváka břemeno toho, že má něco přečíst. Promítne se tam nejen taková melancholická nálada, ale právě i ten jeho černý humor.


Kristýna Dvořáková
Kristýna Dvořáková
V Generaci 20 působím třetí semestr. Přispívala jsem do rubrik kultura a lifestyle, poté jsem vedla sportovní rubriku a nyní zahraniční. Ráda čtu, hlavně prózu, ať už novodobou nebo tu starší. Ve volném čase hraji divadlo nebo chodím do kina. Kromě toho se věnuji studiu cizích jazyků, především francouzštině.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.