Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Chci lidem přiblížit témata, která přehlížejí. Někdy i za cenu vlastního bezpečí, říká fotoreportér Baseley

Jako reportážní fotograf na volné noze pracuje teprve rok. Za tu dobu však stihl poloviční Angličan Ray Baseley (19) zdokumentovat několik tuzemských i zahraničních demonstrací. Zaznamenal například statisícový protest proti omezování ženských práv v Polsku nebo shromáždění odpůrců roušek na Václavském náměstí. Profese fotoreportéra ho baví, i když kvůli ní často riskuje.

Student Baseley se fotografování věnuje už od čtrnácti let. „Zaznamenával jsem si například vzpomínky z výletů s rodinou,“ popisuje své začátky za objektivem. S odstupem času ale objevil kouzlo pouličních snímků a začal tak více přemýšlet nad momenty, ve kterých stiskl spoušt´. „Se street fotografií mě seznámil můj strýc, který v devadesátých letech fotil na analog. Na začátku jsem čerpal hlavně z jeho zkušeností,“ vypráví. 

K demonstracím se Baseley dostal v šestnácti letech, kdy působil jako dobrovolník v iniciativě Milion chvilek pro demokracii. „Po roce jsem se dostal na pozici koordinátora a stal se tak součástí pořadatelského týmu,“ říká. Iniciativa realizovala například protestní akci namířenou proti stávajícímu premiérovi Andreji Babišovi na Letenské pláni v Praze. Největší akce se předminulý rok v červnu zúčastnilo přibližně 250 tisíc lidí.

Od té doby Baseley sleduje tuzemské i zahraniční protesty skrze hledáček. „Chci lidem prostřednictvím svých snímků ukázat témata, která často přehlížejí. Někdy jsem kvůli tomu ochotný riskovat i bezpečí,“ vysvětluje. Zdokumentoval například demonstraci proti zpřísnění potratů v Polsku, která proběhla loni 30. října. „Fotil jsem v obklopení rozzuřených lidí, kteří se rozhodli postavit vládnoucí straně. Polské ženy bojovaly za svá práva celým srdcem. Musel jsem zadržovat slzy, byl to velmi silný zážitek,“ líčí. Názor přišly navzdory koronavirovým restrikcím do centra Varšavy vyjádřit statisíce lidí. Baseley snímky poskytl například zpravodajskému webu Seznam zprávy nebo internetovému deníku Forum 24.

Někdy je v sázce zdraví

I přes zajímavé zážitky Baseley přiznává, že má v některých situacích strach. Špatné pracovní zkušenosti si odnesl například z polského nacionalistického pochodu, který se uskutečnil loni v listopadu. „Organizátoři veřejně uváděli, že se událost konat nebude. Přívrženci krajní pravice se ale rozhodli vzít věci do svých rukou,“ popisuje nejistý začátek protestu. Pochodem nacionalisté slavili výročí opětovného získání samostatnosti Polska v roce 1918.

Při akci však došlo k několika ostrým potyčkám mezi policií a účastníky. „Najednou jsme se s pěti dalšími fotografy a jedním kameramanem ocitli uprostřed střetu. Z davu mezi nás přiletěl granát se slzným plynem,“ vypráví Baseley. Zasažení fotoreportéři museli požádat o pomoc záchrannou službu, která jim zpočátku nechtěla vyhovět. „Nebyli si jistí, zda nepatříme mezi protestující. Nakonec nám vypláchli oči bublinkovou vodou. Dalších patnáct minut jsme nic neviděli,“ dodává. 

Nelehké situace zažil Baseley i v České republice. Minulý rok v listopadu zdokumentoval demonstraci odpůrců roušek na Václavském náměstí. Na akci ho ale napadla skupina protestujících. „Na každé události se najdou lidé, kteří si na reportérech chtějí vybít zlost,“ vysvětluje, proč s nebezpečnými situacemi předem počítá. Podobné střety jsou na akcích běžnou záležitostí. „Někdo by odpůrce roušek nazval blázny. V mých očích jsou to jen zoufalí lidé, kteří nemůžou najít východisko,“ říká. Potkává i demonstranty, kterým přítomnost fotografů vadí. Protestující často nesouhlasí s tím, že za snímky dostávají fotoreportéři zaplaceno. „Na každé akci slýchám, že jsem novinářská hyena. Už jsem se naučil to ignorovat,“ doplňuje.

Vzájemná podpora je důležitá

Baseley by chtěl zachytit i příběhy civilistů z ukrajinského města Donbas, ve kterém se válčí už sedmým rokem. „Mám tam známého, který situaci dokumentuje delší dobu,“ vysvětluje. Baseley počítá, že ho blízcí podpoří i v tomto rozhodnutí. „Myslím, že budu s rodiči vést dlouhé rozhovory o bezpečnosti a důvodu cesty. Naštěstí mám velmi chápavou rodinu,“ dodává. Rodiče uklidňuje tím, že se při focení drží po boku zkušenějších kolegů. 

V praxi si totiž reportážní fotografové navzájem pomáhají. Kvůli bezpečí se drží ve skupinách. „Kryjeme si záda. Není mezi námi rivalita, jen vzájemný respekt,“ líčí profesní vztahy. Baseley může díky znalosti cizího jazyka udržovat přátelství i v zahraničí. „Přes známé vždy dostanu aktuální informace o dění v Polsku,“ říká. O plánovaných akcích se dozvídá také ze sociálních sítí.

Baseley se současně s prací připravuje na maturitní zkoušku. „Zatím zvládám práci i školu dohromady, vždy jsem byl zvyklý na větší nápor,“ říká. Přestože se fotografii aktivně věnuje, na vysoké škole si chce zvolit jiné zaměření. „Vývoj fotografa je přirozený proces, na kterém není co studovat,“ vysvětluje důvod svého rozhodnutí. Vědomosti by rád rozšířil v oboru žurnalistiky.


Michaela Prešinská
Michaela Prešinská
Studuji třetí ročník na Vyšší odborné škole publicistiky a pro Generaci píšu už od prváku. V prvním semestru posledního ročníku jsem v redakci působila jako šéfredaktorka. Teď už je ze mě veterán!
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.