Autorům komedie V husí kůži chybí kreativita. Nudné zpracování zachraňuje jen kvalitní animace
Animované pohádky již dávno nejsou zábavou jen pro nejmenší diváky. Snímky jako Toy Story, Shrek či V hlavě si zamilovali i někteří dospělí díky neotřelým postavám a zajímavým příběhům. Stejné kvality ale nedosáhl nový animovaný snímek V husí kůži. Hlavní postavou je namyšlený a nepozorný houser Peng, který se místo přípravy na zimní migraci svého hejna vytahuje a létá bez rozmyslu. Přitom vrazí do hejna malých kačen a způsobí tak, že se káčata Chi a Chao odpojí od své skupiny. Peng si navíc zraní křídlo, takže za svým hejnem musí jít pěšky. Rozhodne se proto vzít dvě káčata s sebou, aby je dovedl zpět k hejnu. Po vizuální stránce je snímek velmi kvalitní, chybí mu však zajímavé dějové prvky, díky kterým by se mohl vyrovnat konkurenci.
Nerozpracované charaktery i děj
Většinu příběhu tvoří nezáživná pouť rozmanitou přírodou. Místo propracovaného děje čeká diváka sled naprosto náhodných událostí. Během cesty se z nabubřelého frajírka Penga stane zodpovědný houser s velkým srdcem. Od začátku je ale Peng vykreslen jako nesympatický a sebestředný. Divák má tak pocit, že ke hluboké změně jeho osobnosti dojde spíše z povinnosti, kterou filmu ukládá žánr rodinné animované komedie. Zde je jeden z největších nedostatků filmu. Snímek ve výsledku působí jako jakási lepenice, která se snaží s co nejmenší námahou splnit základní podmínky animáku. Jsou v něm roztomilá zvířátka, ze sobce se stane klaďas a všechno skončí dobře. Přidaná hodnota však žádná.
Problematická není jen hlavní postava. Celému snímku zoufale chybí silné a zajímavé charaktery. Kačena Chi je typická starostlivá chytrolínka. Její bratr Chao je až neuvěřitelně hloupý. Jejich cesta trochu připomíná strastiplnou cestu animovaných hrdinů Shreka a Oslíka za záchranou princezny. Tvůrcům se však mezi nimi nepodařilo vytvořit stejně sympatickou chemii. Humor ve snímku je samoúčelný a strohý. Jediné, na co se tvůrci zmohli, jsou vtipy založené na zvířecím pšoukání a nakonec se divák dočká i zvracení. Přihlouplý humor jen těžko zaujme děti či jejich rodiče.
Začátečník mezi profíky
Nejsilnějším prvkem filmu je animace. Děj se totiž odehrává v Číně na přelomu podzimu a zimy, takže filmové plátno jáe neustále plné barev. Vše je navíc animováno velmi precizně a pečlivě. Právě vizuální stránka je to jediné, co se povedlo. Pro Christophera Jenkinse jde o režisérskou prvotinu. Má za sebou zatím pouze práci na scénáři animované pohádky Divoké vlny, která šla do kin v roce 2007. Film V husí kůži tak zapadá mezi mnohem povedenějšími snímky, jakými se pyšní například studio Pixar. To totiž dokáže zaujmout všechny věkové kategorie díky hlubokým příběhům a citlivě vypracovaným postavám. Stačí zmínit Hledá se Nemo, V hlavě nebo nejnovější Coco. Tyto filmy dokazují, že i animáky pro děti jde udělat tak, že si je zamilují i dospělí. Christopher Jenkins by se od Pixaru mohl hodně naučit. Celý jeho snímek totiž kazí lenost tvůrců, které kreativita naprosto minula.