Audioknihy jsou populární i díky známým hlasům
Dříve měli o audioknihy zájem především starší lidé, kteří trpěli poruchami zraku. Dnes už je tomu ovšem jinak. Lidé napříč všemi věkovými kategoriemi si nahrané knihy nejen kupují, ale také si je půjčují v knihovnách. Podle výzkumu portálu Audiolibrix během letošního roku stoupl zájem o 10 % a prodá se jich tak za více než 60 milionů korun. „Mimo dětských audioknih se hodně prodávají i klasiky jako například Karel Čapek,” říká prodavačka cédéček v obchodě Musicland Martina Janíková.
Stále více mladých lidí cestuje za prací či školou a chtějí tak čas v automobilu využít k poslechu mluveného slova. Jiní zase jednoduše nechávají odpočinout očím a u audio povídek relaxují. „Kupujeme je pro dědu, protože je slepý. Já je občas poslouchám s ním, je to fajn, když jsem unavená nebo nemám chut´ na televizi,” vysvětluje Lenka Tarabová, která má nejraději poslech Harryho Pottera, ale s dědečkem nepohrdne mimo knih ani nahrávkám vyprávění baviče Vladimíra Menšíka.
K oblíbenosti audioknih také přispívají známé osobnosti. Například již zmíněného Harryho Pottera proslavil herec Jiří Lábus, který se jako vypravěč této knihy těší velké oblibě. „Audioknihy miluju, je to záchrana hlavně ve chvíli, kdy jsem nemocná. Nejlepší je pro mě Harry Potter, ráda ale také poslouchám knížky namluvené Jirkou Dvořákem, protože ten jeho hlas je naprosto úžasný a uklidňuje mě,” popisuje studentka Kristýna Grúlová.
Maturanti raději čtou
Ačkoli se může zdát poslech knihy jako jednodušší varianta vnímání příběhu, při které mohou lidé zvládat více činností najednou, studentům přináší i jisté nevýhody. „Maturantům nabízím při poptávce po povinné četbě i audio verze, ale přiklánějí se stále spíš ke klasickým knihám. Oni se totiž musí na poslech příběhu soustředit stejně jako na čtení,” popisuje pracovnice Městské knihovny v Praze Alžběta Nehasilová.
Největší problém audioknih vidí studenti v pomalém tempu předčítačů. Kvůli velkému důrazu na artikulaci, a v některých případech i na dramatičnost, se kniha může protáhnout. „Poslouchala jsem Babičku, která se mi kvůli starší češtině špatně četla. Ta knížka postupovala hrozivě pomalu. Když má ten, kdo knihu načítá pomalé tempo, můžu poslouchat třeba i týden. Tak sem ji raději dočetla,” vysvětluje studentka Neila Ouertani.
