Zadejte hledaný název
Magazín studentů Vyšší odborné školy publicistiky

Arnošt Lustig se stal spisovatelem, aby lidé věřili hrůzám, které prožil

Spisovatel, novinář a pedagog Arnošt Lustig (†84) by 21. prosince oslavil 95. narozeniny. Osudnou se českému autorovi světového formátu stala rakovina lymfatickýh uzlin. Za svého života byl nominován na Pulitzerovu cenu za román Krásné zelené oči. Vrcholy jeho tvorby byly ale také novely Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou či Dita Saxová. Psal především díla o holokaustu, kterým si jako mladý prošel.

Arnošt Lustig věnoval téměř celou uměleckou tvorbu připomínce obětí holokaustu. On sám mu tak ale neříkal. Nazýval ho největší židovskou katastrofou. S rodinou totiž prožil hrůzy terezínského ghetta i koncentračního tábora v Osvětimi. Kvůli práci ho pak převezli do Buchenwaldu. V dubnu roku 1945 se mu podařilo utéct z vlaku smrti směřujícího do Dachau. Do konce války se pak skrýval v Praze. „Ptáte se na pocit viny, že jsem přežil, a většina ostatních tam zůstala. Není to pocit viny, není to výčitka. Je to nezodpovězená otázka. Každý, kdo přežil koncentrační tábor, ví, že přežil proto, že místo něj zabili někoho jiného,“ vysvětloval Lustig v knize Františka Cingera 3×18.

Inspiroval ho Hemingway

Spisovatelem se Lustig podle svých slov stal, protože mu lidé nevěřili příběhy, které zažil v lágru. „Je to o autenticitě, zkušenosti z první ruky, kterou mnoho lidí mělo, ale nemohli vydat svědectví, protože je zabili,“ řekl ve filmu své dcery Evy Tvoje slza, můj déšť. Psaní navíc dávalo Lustigovi pocit krásy a smyslu. „Je jen málo věcí, které by ve mně zanechávaly podobný dojem. Nikdo nedokáže psát o tom, co nemá opravdu v sobě,“ prohlásil v knizeOdpovědi a dodal: „Prošel jsem jako kluk válkou a asi to na mně zanechalo nesmazatelné stopy. Všechno, co jsem se o životě a člověku naučil, to podstatné, jsem se naučili za války.“ 

Lustigovým velkým literárním vzorem byl Ernest Hemingway. V roce 1962 navštívil dokonce jeho domov na Kubě. „Od Hemingwaye jsem se naučil, že dřív, než si sednu k rozepsanému textu, si nejprve přečtu všechno, co jsem už vytvořil,“ řekl autor v knize Karla Hvížďaly Tachles, Lustig. Vůbec prvním vydaným dílem Lustiga byla sbírka sedmi povídek Noc a naděje, inspirovaná zážitky z terezínského ghetta. On sám ji považoval za svou nejlepší. „Dal jsem do ní úplně všechno, co ve mně bylo. Veškerou ctižádost, touhu, snahu, úsilí, práci, zkušenost, píli a pot,“ uvedl Lustig v knize Hvížďaly. Mezi jeho další velmi známé dílo patří Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, kterou napsal během pouhých dvanácti dní.

S rodinou emigroval do USA

Nadání pro psaní ale začal po válce uplatňovat nejdříve jako novinář. Publikoval v Mladé frontě, Zemědělských novinách či v Židovském věstníku. V roce 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin z izraelsko-arabské války. Po návratu působil v Československému rozhlasu. V srpnu 1968 vzal Lustig svou rodinu a přátele na dovolenou na čtrnáct dní do Itálie. Tam se 22. srpna dozvěděl o invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československu. Do Prahy se už s rodinou nevrátili a rozhodli se emigrovat. „Byli jsme na sobě závislí, neměli jsme nikoho jiného, ani peníze, hlavně těch několik prvních let. Rodiče začínali od nuly,“ vzpomíná na tehdejší situaci dcera Eva Lustigová.

S rodinou zamířil Lustig nejprve do Jugoslávie, pak do Izraele, a nakonec skončil v USA. Přes Iowu se dostal na univerzitu ve Washingtonu, kde přednášel film a literaturu. „Někdy na něj kolegové žárlili, protože byl velmi populární a byl publikovaným autorem v několika jazycích, a to většina tamních profesorů neměla,“ popisuje Lustigová.

Veselé oči i povaha

Její otec byl rád ve společnosti lidí, vždy dokázal všechny kolem skvěle bavit. Ať už vyprávěl oblíbené židovské vtipy nebo jiné historky, často okořeněné drsným humorem. Přes všechny hrůzy, které ho potkaly, byl vždy veselý, energický a vstřícný. „Mě bavěj ty jeho oči a říkám si, kdybych já dokázal po tom všem, co on prožil, se dívat na ten svět tak veselejma očima, tak radostně tancovat a mít ten život rád, tak to by bylo bezvadné,“ zmínil na oslavách Lustigových osmdesátin herec, dramatik a scenárista Zdeněk Svěrák.

Ostatně autora knih o holokaustu vystihovalo i jeho jméno. Ernst Lustig totiž v němčině znamená vážně veselý. „Dokonce, i kdybych se jmenoval smutný, tak bych byl veselý, protože to není otázka jména, nýbrž otázka povahy,“ shrnul Lustig ve filmu své dcery.

Odkazem slavného autora se nyní zabývá Nadační fond Arnošta Lustiga. Jedním z cílů je také rozvíjení literární tvořivosti, které pokračuje projektem Mladí Human-isté. Jde o mezinárodní literární soutěž pro žáky 9. tříd základních škol. Třeba i z nich jednou vyrostou významní spisovatelé, jakým byl Arnošt Lustig.


Daniela Habešová
Daniela Habešová
Studentka třetího ročníku Vyšší odborné školy publicistiky milující víno, společnost a cestování.
Další články autora
X
Nastavení cookies
Funkční cookies
Tyto cookies jsou nezbytné pro fungování našeho webu a nelze je deaktivovat.
Analytické cookies
Slouží především pro sběr dat ohledně chování na webu (typicky Google Analytics).
Reklamní cookies
Slouží hlavně pro remarketing (typicky Google Ads).
Personalizační cookies
Slouží pro pokročilou analytiku a personalizaci obsahu.