Anna Karenina je strhující, ale trochu prázdná podívaná
Převést obsáhlý, téměř devíti set stránkový realistický román Lva Nikolajeviče Tolstého na stříbrné plátno se v minulosti pokoušelo mnoho režisérů. Z části kvůli nedostatku financí a z části proto, aby se neopakoval, přišel režisér Joe Wright s inovativní myšlenkou zasadit filmový příběh do divadelních kulis. Plesy, dýchánky moskevské a petrohradské vyšší společnosti i koňské dostihy se tak odehrávají v divadle. Postavě díky tomu stačí udělat jen pár kroků a z plesového sálu se ocitne rovnou na vlakovém nádraží.
Tanec vysloví nevyřčené
Právě na nádraží se začíná odvíjet milostný příběh vdané Kareninové a šarmantního důstojníka Vronského, jejichž láska nemá v pokrytecké ruské společnosti druhé poloviny 19. století šanci. Krásná Anna Kareninová (Keira Knightley) je ženou Alexeje Karenina (Jude Law), vysoce postaveného vládního úředníka, se kterým má osmiletého syna, a je petrohradskou smetánkou považována za vzornou manželku i matku.
V Moskvě se náhodně setkává s mladým důstojníkem Vronským (Aaron Taylor-Johnson) a bláznivě se do sebe zamilují. Jejich společný tanec, kdy se celý plesový sál symbolicky zastaví a existují už jen oni dva, vysloví nevyřčené. Anna po dlouhém vnitřním boji odhazuje konvence a rozhodne se vymanit z manželských pout s nemilovaným mužem. Nový vztah je ale předem odsouzen k záhubě. V kontrastu s tím se odvíjí rodinné štěstí idealistického venkovana Levina a mladičké Kitty i problematické manželské soužití Oblonského a Dolly.
Wright se scénáristou Tomem Stoppardem byli věrni předloze a osobnost a tragický osud Kareninové se jim podařilo skvěle vystihnout a vizuálně ztvárnit. Mnohovrstevnatý román se jim ale vtěsnat do 130 minut nepodařilo. Ostatním postavám a jejich příběhům, kterým je v knize věnován stejný prostor jako ústřední dvojici, se věnovali jen okrajově.
Láska v mnoha podobách
Dlouhé pasáže ruského klasika, které mnohé čtenáře na knize odpuzují, historické pozadí, kritiku a vyobrazení zaostalosti tehdejšího Ruska a jeho snahu přiblížit se Západu, divák ve filmu nenajde. „Wrightova Anna Karenina mě zklamala. Kniha nabízí hluboké zamyšlení nad pokrytectvím ruské vysoké společnosti a nad hodnotou manželství. Film byl ale natolik schematický, že v tomto ohledu prakticky nic nenabídl,“ myslí si studentka historie Anna Pípalová, která románovou předlohu četla.
Wright si dal velmi záležet na přípravě, herci museli například absolvovat různé workshopy pro pochopení kulturního života Ruska té doby a museli pečlivě nastudovat tance i pohyby své postavy. Pečlivost a zaměření na detail je vidět, ale hlubší myšlenka filmovému dílu schází. „Byla to vizuálně bohatá a esteticky plnohodnotná, ale jinak prázdná podívaná, kterou nedokázala zachránit ani skvělá Marianelliho hudba. Ta byla tím jediným ze snímku, co si zaslouží označení strhující,“ hodnotí film Pípalová.
Proč se tak stalo, vysvětlil při propagaci filmu novinářům scénárista Stoppard: „Je tam láska, mateřská láska, láska dítěte, sourozenecká láska, tělesná láska, láska k vlasti a další druhy lásky. Slovo láska je ústředním tématem knihy i našeho filmu. Rozhodl jsem se do filmu nezapracovat ty části románu, které vyprávějí o jiných věcech. Ctíme jádro knihy.” Kdo se tedy chce nechat unášet divadelní atmosférou, ženskou krásou a láskou v mnoha podobách, má nyní šanci.