Anglická univerzita varovala studenty před knihou 1984. Lidé teď školu považují za Velkého bratra
V současnosti jsou žánry krimi a thriller velmi populárními u knih i filmů. Většinou jsou plné násilí, přepadení či únosů. Obětem podobných činů můžou ale takové příběhy připomenout jejich trauma. A přesně od toho jsou „trigger warnings“. Používají se proto, aby předem varovala před obsahem, který může být pro někoho spouštěčem traumatických vzpomínek.
Upozornění ničemu neškodí
Northamptonská univerzita jen upozornila část svých studentů, která má zkušenosti se zneužíváním nebo psychologickou manipulací, že by pro jejich psychické zdraví mohlo být lepší se Orwellovu dystopickému románu vyhnout. To je celý příběh. Škola se stará o své studenty. Jde jen o neškodnou nálepku, která může někomu pomoci.
Obdobná upozornění nejsou v naší společnosti ničím novým. „Trigger warnings“ fungují podobně jako seznam potravinových alergenů. A alergikům by se asi moc nelíbilo, kdyby taková varování zmizela. Proč bychom se měli k duševním problémům chovat jinak?
I přesto většina médií odmítla z nějakého důvodu pracovat se základními informacemi. Například zpráva o této banalitě na Echo24.cz začíná slovy „Za hranou jakékoliv parodie”. CNN Prima News na svém webu zase láká titulkem „Nové výšiny šílenství?“ A univerzita je v diskuzích pod takovými články paradoxně nazývána Velkým bratrem.
Skutečná cenzura proklouzla
Na úkor směšné a nesmyslné debaty o tom, jak si škola může dovolit cenzurovat 1984, médii jen prošuměla důležitější zpráva. Ve stejné době totiž školská rada v Tennessee zakázala v celém okresu McMinn výuku o komiksu Maus. Art Spielgelman v něm pomocí antropomorfních myšek vypráví o hrůzách koncentračních táborů. Americké muzeum holokaustu jej dokonce označilo za významný způsob výuky o zločinech páchaných na Židech během druhé světové války. Děti už o něm ale neuslyší, protože se rada rozhodla, že zhruba osm nadávek a trocha nahoty je něco naprosto nepřijatelného.
Příběhy s podobným zasazením jsou přitom zásadní pro udržení povědomí o tom, jak děsivá druhá světová válka byla. Díky tomu se může snižovat riziko, že by se mohla opakovat. Maus je navíc právě kvůli své surovosti skvěle zapamatovatelný.
Univerzita v Northamptonu jen chtěla svým studentům zajistit bezpečnější prostředí. Média se však rozhodla vynaložit obrovské úsilí, aby tuto maličkost vylíčila jako konec svobody slova. Pro příště by bylo možná lepší se stejně vehementně věnovat skutečně „orwellovské“ – jak rozhodnutí McMinnské rady okomentoval Spiegelman – události, která ničemu nepomůže. Naopak ochudí děti o výjimečné literární dílo, které představuje hrůzy války a zároveň před nimi varuje.
