Záliby mohou o pár stovek vylepšit rozpočet
Bez příjmů z brigád si studentský život umí představit jen málokdo. A stejné je to s koníčky. Pokud jsou ale mladí lidé šikovní, mohou si přivydělat prodejem vlastních výrobků. Martina Hosmanová studuje České vysoké učení technické a brigádně si vydělává jako pečovatelka. Ve volném čase jí baví vyráběníkorálkových a plstěných šperků nebo malování na porcelán. „Vždycky se mi ručně dělané šperky líbily, a tak jsem se před třemi roky rozhodla, že nějaké zkusím vyrobit,“ vypráví Hosmanová.
Po úspěšném zhotovení prvního páru náušnic se rozhodla pochlubit výtvorem na sociální síti a mezi přáteli. Vzhledem k zájmu vyrobila další kusy i pro ně. Když se po špercích začaly ptát i kamarádky kamarádek musela kvůli materiálu stanovit pevnou cenu. „Výrobou náhrdelníku strávím okolo čtyř hodin čisté práce,“ odůvodňuje Hosmanová. Jeden zhotoví za 25 korun a prodává je od padesáti do devadesáti korun.
Hlavně zábava, pak prodej
Vzhledem k tomu, že po čase už poptávek po špercích ubylo, rozhodla se Hosmanová využít internetu. Zřídila si účet na portálu votocvohoz.cz, kde své výrobky nabízí. „Když mám dobrý měsíc, vydělám si okolo pětistovky,“ říká Hosmanová. Zároveň ale přiznává, že několik jejích spolužaček se pokoušelo také prodávat. Vyráběly podložky pro hrnky a šperky z peří, prodej ale brzy ukončily. Nechtěly totiž kvůli malým ziskům investovat do výroby tolik času.
Martina Hosmanová před necelým půlrokem přidala k výrobě bižuterie také malování na porcelán. Za hrnek a barvy dá čtyřicet korun. Výrobek ale prodává okolo osmdesáti až stovky. Záleží na složitosti obrázku, který nakreslí po předchozí domluvě. Jak sama přiznává, objednávek hrnků ale zatím není mnoho.
Oblečení z druhé ruky do třetí
Další vynalézavou studentkou je Anna Müllerová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Její zálibou a při výdělkem je prodej obnošeného oblečení. Využívá k tomu stejnou internetovou stránku jako Hosmanová. „Prodala jsem už okolo 150 kousků,“ uvádí Müllerová.
Šaty neshání pravidelně, bere to jako formu odreagování se nebo tak tráví čas s kamarádkami. Má několik vytipovaných secondhandů a obvykle se zaměřuje na výprodeje. Takže za kousky často zaplatí jen v řádech desetikorun. Oblečení pak nafotí na postavě a nabízí k prodeji. Jako největší úspěch uvádí nákup šatů. „Nakoupila jsem je za deset korun a následně prodala za čtyři sta,“ vysvětluje.
Jedním ze záporů je kromě nízkého výdělku také jeho nestálost. Prodejce si totiž nemůže být nikdy jistý, kdy a za kolik své zboží prodá. „Jednou jsem si vydělala i dva tisíce za měsíc, byla to spíš ale shoda náhod,“ uvědomuje si Müllerová. Spoléhat se tedy pouze na příjmy z prodeje a odsunout brigády ve většině případů nejde.
