Za originální pivo si lidé rádi připlatí. V Česku přibývají až dva minipivovary za měsíc
Sládek Jiří Vainar si letos v létě otevřel malý pivovar v Nové Bystřici, která má něco přes 3000 obyvatel. „Chtěl jsem si splnit sen a dostat na trh kvalitní pivo. Do jeho vaření tak vkládám velké množství času i lásky,“ usmívá se Vainar, který prodal svoje první pivo na začátku července. Minipivovar je lákavou atrakcí pro turisty, a tak ho podporuje i samo město.
Prostory a peníze ale nestačí. „Stěžejním bodem pro otevření minipivovaru bylo jednání s celním úřadem, který ke konci musel dát povel ‚můžete vařit.‘ Dále bylo zapotřebí získat různá povolení: stavební, od krajské hygienické správy nebo od potravinářské inspekce. Dále jsem nechal ocejchovat pivní tanky metrologickým institutem. Také jsem musel svou činnost nahlásit na finanční a živnostenský úřad,“ popisuje své peripetie Jiří Vainar, který se byrokratickými překážkami nenechal odradit.
Lokální příběh
Podobně jako on si v Česku povolení vyřídí až dva minipivovary za měsíc. Potvrzuje to i prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň. Podle něj je každý originální hlavně svým příběhem a zatím nic nenaznačuje tomu, že by se měl růst zastavit či jen zpomalit. „Minipivovary jsou hitem, a to hlavně v malých městečkách. Podporují tam turistický ruch. Často jsou spojeny s lokálním příběhem. Přináší život do regionů, které by těžko hledaly jinou atraktivitu,“ vysvětluje Šuráň. Vloni bylo v Česku kolem 390 pivovarů, které uvaří do deseti hektolitrů piva ročně. V listopadu letošního roku už jejich počet přesahuje 420.
Pivo z minipivovarů láká lidi i přesto, že si za něj připlatí. Průměrná cena jedenáctky Kozla nebo Regenta se v Nové Bystřici prodává za 26 korun. Novobystřický minipivovar vedle toho nabízí jedenáctistupňové pivo za 35 korun. I tak ho prodá okolo 4000 litrů za měsíc. „V minipivovarech jde především o pestrost chutí, originalitu prostředí a zážitek. Takové pivo není anonymní. Lidé vědí, kdo ho konkrétně uvařil a mohou posoudit, jak si přitom vedl,“ popisuje Jan Šuráň.
Spolupráce s velkými pivovary
Právě tato přidaná hodnota zákazníky k minipivovarům přitahuje. Ty navíc často nabízejí i něco navíc – třeba víkendové pobyty. „V pivovaru Český Rudolec jsem se ubytoval v penzionu, který je s ním spojen. Nabízí nejen prohlídky pivovaru, ale i restauraci a wellness. Tam jsem si dopřál pivní lázeň,“ říká milovník piva Antonín Běhan. Na víkendy do pivovaru jezdí s přáteli často. Považují to za každoroční tradici a vždy vyhledávají nový minipivovar.
Velkým pivovarům menší kolegové většinou nevadí, naopak je často podporují. V listopadu se například v restauracích Plzeňského Prazdroje čepuje ležák, který vznikl ve spolupráci s minipivovarem Matuška. A podobně postupují i další. Právě tudy by tak do budoucna mohla vést cesta k dalšímu rozvoji drobného pivovarnictví v Česku.
