Víc si věřím na založení mezinárodní korporace než na zvládnutí maturity, říká sedmnáctiletý podnikatel
V Česku jste rozjel projekt Nenech to být, který bojuje proti šikaně na školách. Chystáte se s něčím podobným prorazit i v USA?
Projekt, který v Americe chystám, se drží podobné myšlenky. Nenech to být je jednoduchá aplikace. Dítě díky ní může přes formulář anonymně nahlásit, že se někdo v jeho třídě nebo okolí necítí dobře a škole přijde e-mail. Moje nová společnost FaceUp Technology pracuje na aplikaci pro USA, která bude mnohem propracovanější, protože problém šikany je tam daleko závažnější. V aplikaci bude tedy nejen možnost něco nahlásit, ale také využít online chat mezi obětí a školou. Ten bude samozřejmě také anonymní. Objeví se tam navíc i takzvaný „emergency button“, tedy tlačítko na okamžité zavolání pomoci. Když už se strhne rvačka nebo někdo chce spolužačku sexuálně obtěžovat, díky tomuto tlačítku může ihned přispěchat pomoc.
Nebylo by jednodušší doběhnout pro učitele než používat mobilní aplikaci?
Ne vždy je to tak jednoduché. Třeba když člověka někdo honí a chce ho zbít nebo když se strhne rvačka a nikdo se nechce utrhnout z hloučku diváků, aby na sebe neupozornil a nebyl za „práskače“. Někdy je snazší rychle na telefonu zmáčknout tlačítko a sdílet svoji polohu. Bude to fungovat tak, že všem školou registrovaným osobám, třeba výchovným poradcům, začnou zvonit telefony a nepřestanou, dokud ten případ někdo nepřijme a nepůjde řešit.
Americký trh je výzva, vzrušuje mě.
Máte šanci prorazit s tímhle nápadem zrovna v USA?
Šikana je tam obrovské téma, daleko závažnější než v ČR. Já jsem na základní škole v Česku měl několik šikanovaných spolužáků a nelíbilo se mi to, tak jsem začal s řešením situace. Ale v Americe to není o tom, zda se někomu něco nelíbí. Tam jde o obrovský problém. Každý den v USA nejde do školy 160 000 dětí, protože se bojí o své bezpečí. Tam mohu pomoci daleko více. Školám navíc tenhle problém bere velké množství finančních prostředků, ve Spojených státech je docela populární se soudit. Pokud škola nemá opravdu silné důkazy, že se šikaně snažila zabránit, tak může přijít o velké sumy peněz. Školy také podléhají přísnému hodnocení, kam se třeba řadí mentální zdraví a spokojenost studentů, a na řízení vzdělávání se tam hodně podílí rodiče. Docela se tam také řeší genderová problematika, sexuální zneužívání a nikdo moc neví, co s těmi problémy dělat.
Myslíte si, že zrovna vaše aplikace z České republiky může vyřešit tyhle problémy?
Ano, protože žádný dostačující projekt tam na to není. Když se o svém nápadu bavím s vedením amerických škol, jsou nadšení. Rádi by něčeho takového využili. A otázku „proč aplikace zrovna z Česka“ slýchám dost často. PR specialisté v Česku mi říkali, že na tuhle otázku si musím dávat pozor, protože každému v USA bude připadat divné, že jsem Čech. Pravda je ale taková, že tam to nikdo neřeší. Američané počítají s tím, že lidé jsou z různých koutů světa. Platí: pokud miluješ Ameriku, tak na původu nezáleží.
Proč jste odešel z Česka a rozhodl se podnikat v zahraničí?
V Česku už něco málo umím. Nechci říct, že jsem zkušený podnikatel, ale zvládnu projekt dotáhnout do konce. Amerika je větší výzva, vzrušuje mě to. Česká republika má strop, i když člověk vyvine něco geniálního, přes 10 milionů uživatelů nezíská. V Americe je 10 milionů jako nic. Je to tam dobrodružnější, víc se toho naučím. Jako student předposledního ročníku gymnázia se zatím nepotřebuji živit, takže mohu zkoušet. Nevybral jsem si tu zemi proto, že je to velký trh, ale protože je to nejvhodnější místo právě na projekt proti šikaně. Chci tam pomoci.
Na sedmnáctiletého kluka, který studuje střední školu, je to dost aktivit. Budete to všechno stíhat?
Budu. Mám ve škole v Brně specifický plán, který mi v tom dost pomáhá. Minulé pololetí jsem měl 250 zameškaných hodin, což zase není tak moc. Ale teď, v předmaturitním ročníku, chci víc pracovat než studovat. Můj problém je čas, nemám ho tolik, abych se škole věnoval naplno. Takže uvidím, zda se vůbec k maturitě dostanu, i když to mám samozřejmě v plánu. Ale víc si věřím na založení mezinárodní korporace než na zvládnutí maturity.
Nemám pocit, že bych měl nějaký velký talent.
Co se týče podnikání, působíte hodně sebevědomě. Nikdy jste se nebál, že byste třeba mohl prodělat?
Já jsem vždycky pracoval jen s tím, co jsem měl na účtě. Začínal jsem s první pětistovkou. Teď mám poprvé investora, který do aplikace FaceUp.com vložil svoje peníze. Je to moje první zkušenost se zahraničím, takže mi řekl, at´ se na tom hlavně učím, ale samozřejmě ty peníze nechci jen tak rozházet. Nemám pocit, že bych měl nějaký velký talent – jedna z věcí, které mi zrovna jdou, je podnikání.
To je ale celkem dobrý předpoklad na to, kolik let vám je, ne?
Nemám pocit, že bych toho měl za sebou moc. Za největší úspěch považuji, že aplikace Nenech to být někomu pomáhá. Ze zpětných reakcí vím, že jsem nějakým dětem opravdu zlepšil život a ne že jsem jim jenom pomohl s písemkou, jako tomu bylo u mé první aplikace Taháky do kapsy. Ale z byznysového pohledu bych toho za sebou chtěl mít v sedmnácti víc. Třeba podnikatel Jan Řežáb měl v mém věku 30 zaměstnanců, já řídím startup o sedmi studentech. Nikdy bych o sobě neřekl, že jsem podnikatel vedle lidí, kteří už třeba v devíti v USA vydělávají miliony. O nich se ale zase říká, že přicházejí o dětství a dospívání.
Vy jste nikdy neměl pocit, že o něco přicházíte?
Ne. Já už z podnikání nemůžu vystoupit, to nejde. Nic mě nenaplňuje víc, je to vzrušující. Baví mě neustálé změny, řešení problémů a jejich vyřešení. Je to velká zátěž, ale mě baví přinášet hodnoty. Díky mě může něco vzniknout, něco se změnit. Ten pocit je k nezaplacení, prožívám neustálé dobrodružství a vím, že se nikdy nebudu nudit.
