Svátky bezdomovců: Vánoce s „lahváčem“ v cihelně
Zchátralé tělesné schránky, zarostlý líc a špinavé odpudivé oblečení od nocování, kde se dá. K tomu nejlevnější dosažitelná lihovina a máte před sebou bezdomovce jako vyšitého. Jenže přijdou Vánoce a i tihle lidé se zamyslí a ve svých komunitách chtějí oslavit svátky v důstojnějším pojetí. Často při žebrání využívají právě probíhající sváteční atmosféry a spoléhají na nekonečný soucit vydělávajících spoluobčanů.
„Nemáš cigáro nebo nějaký drobný?“ vybafne na mě nejužívanější frázi osmatřicetiletý Zdeněk Trousil, jeden z táborských bezdomovců. Možná, že patnácti korunami a krátkou startkou si ho získám a vyrazím z něj pár vět o tom, jak prožívá Vánoce.
Hlavně být spolu
O zázemí přišel před jedenácti lety, když byl vystěhován z táborského bytu za neplacení nájemného. „Vyhodili mě z práce a já neměl jak se uživit. Do tý doby jsem bral měsíčně dvanáct tisíc a přežíval jsem celkem v pohodě,“ říká Trousil, bývalý zaměstnanec sezimovoústeckého Kovosvitu, který teď musel ze své životní úrovně dost slevit a průměrně si vyžebrá za den tak kolem dvaceti korun. Když mu připálím, konečně se rozpovídá.
„Je nás v partě šest, pět chlapů a Maruška,“ ukazuje mi přes rameno na shrbenou stařenku, která sedí na lavičce a opřená lokty o kolena apaticky kouká kolem sebe. V parku na autobusovém nádraží tráví tahle skupina většinu roku, dokud je přijatelné počasí. „Jsme tu každý den, ale jakmile začne zima, chodíme spát do staré cihelny na Blanickém předměstí,“ vypráví Trousil.
Zatímco tenhle zvyk je pevně zavedený, s příchodem Vánoc dbá smutná šestice na pospolitost. Často si každý jde po svém, ale během svátků jsou spolu téměř nepřetržitě. Povídají si, kouří sesbírané nedopalky, usrkávají z lahváčů. Tak jako každý den. „Jsme strašně závislí na tom, co nám kdo z lidí dá. Stačí i blbá pětikoruna. Jenže většina nepustí ani vorla,“ potáhne Trousil z cigarety a v já si v jeho zapadlých očích všímám zklamání.
Sám za sebe
Každý ve skupině se o své získané finance stará úplně sám, nedrží žádnou společnou kasu. Trousil nasbíral den před Štědrým večerem 45 korun a mezi kolegy byl prý v tu chvíli lídrem. Nikdo z jeho přátel u sebe neměl víc peněz. Skočil do nádražního vestibulu a v trafice koupil šest půllitrových lahví piva po sedmi korunách. Akorát pro všechny žíznivé krky.
„Udělal jsem každýmu radost, večer v cihelně jsme si pak všichni připili a zazpívali koledy,“ zaráží mě Trousil svým vyprávěním. Na tu chvíli, kterou jsem s ním strávil, mi vůbec nepřišel jako vulgární, věčně zpitá postava. Nemá se kde umýt a páche, ale i věm se před Vánoci objeví sklon ke kultuře a tradici.